Jak (také) na balbuties - koktavost

Ondra (r.2001) začal mluvit docela brzy. R se naučil vyslovovat po 3 roce, Ř ještě před 4 narozeninami, na rozdíl od brášky Vítka, který se Ř naučil až na logopedii v 6 letech. Ondra vždy mluvil, a stále mluví, rád a hodně. V komunikaci s Vítkem hovoří v 90% právě Ondra.

Až pak, jednoho dne, okolo Vánoc jsme si uvědomili, že Ondra začal koktat. Nevíme, kdy to přesně začalo, protože toho si nevšimnete ze dne na den, ale čtyři měsíce předtím, o pátých narozeninách, to bylo ještě v pořádku. Zpětně si vzpomínám, že nás na to upozorňovala jedna učitelka v MŠ (o té bude řeč později), ale v té době doma Ondra mluvil úplně v pohodě. Nejspíš začal koktat nejdříve ve školce, až teprve později i doma. Tenkrát nás vůbec nenapadlo hledat nějaké souvislosti.

Pro koktavost jsou dány určité dědičné dispozice (můj tatínek je také balbutik, ale je zvláštní, že jsem si to nikdy předtím neuvědomila, až teď). Spouštěčem koktání je pak stresová situace, která může dříve nebo později přijít. Pátrali jsme po takové situaci, ale nakonec jsme došli k závěru: Nikdo nám neumřel, ani se nenarodil, nestěhujeme se, nerozvádíme se.

Začali jsme chodit na logopedii. Na logopedii je náprava balbuties založena na různém dechovém cvičení. Ondra se učil na jeden nádech odříkat co nejvíce slov, nebo vyslovoval slova a zároveň s každou slabikou kreslil obloučky na papír. Na logopedii jsme chodili asi 2 roky, každých 14 dní, nic se nezlepšilo, ale ani nezhoršilo. Zkusili jsme kraniosakrální terapii, bez úspěchu.

Dále jsme byli na neurologii, foniatrii a u dětského psychologa.
A zde jsme pak při prvním sezení u jedné mladé šikovné psycholožky přišli na to, co je pravděpodobná příčina Ondrova koktání.
Po pátých narozeninách šli kluci ve školce od září do druhého oddělení. Tady byly jiné učitelky, z nichž jedna měla zvláštní výchovné metody. Když dítě něco provedlo, muselo celý den sedět u tzv. trestného stolečku. Paní učitelka stála nad ním a povídala: "Počkej, až odpoledne přijde maminka a všechno jí řeknu!!! Ta se bude na tebe zlobit, že jsi jezdil autíčkem po zdi a (trochu) poškrábal malbu!!! Počkej, to budete muset zaplatit, to se bude muset vymalovat celá školka!!! ...... a tak dále dokolečka, do odpoledne bylo i to nejodolnější dítě vystresované. Dále si Ondra stěžoval, že když na něco paní učitelce dost rychle neodpověděl, tlačila na něj, ať dělá.....Když jsem se nyní po 3 letech tohle dozvěděla, nafackovala bych si, do jaké školky jsme to kluky dali.

Od začátku se snažíme Ondru podporovat, vysvětlovat, že to vůbec nevadí, že každý je jiný, jeden nosí brýle, jiný zase naslouchátko. Myslím, že Ondra se s tím docela srovnal, vůbec neodpovídá klasickému profilu balbutika, nebojí se mluvit před kolektivem, klidně přednese referát o oblíbené knize před celou třídou, je vždy ve středu veškerého dění. Samozřejmě mu vadí, že se mu někteří kluci z florbalu občas smějí, nadávají mu koktáč.

Vždy Ondrovi říkáme, že se posmívá jen hlupák. Pokud ale ani po upozornění s posmíváním nepřestává, Ondra se brání. Poradili jsme mu, ať si pak na dotyčném najde něco, čím se také odlišuje (malý, tlustý, brýle - je zvláštní, že nejvíce se mu smějí právě takovéhle děti) a ve stylu "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá", mu to vpálí. A má klid. Možná to není úplně správné, ale vyřešit to nějak musí.

Ve škole je to v pohodě. Hned v první třídě jsem paní učitelce dala takové malé povídání Komunikace s balbutikem. Paní učitelka je úžasná, celkově vede děti k tomu, aby se nikdo nikomu neposmíval. Spolužáci ho berou takového, jaký je a dokonce bych řekla, že je dost oblíbený u holek.

Letos v únoru 2010 se nám dostal do ruky odborný článek (Časopis lékařů českých 9/2009), o možné úpravě balbuties pomocí léku Foradil. Samozřejmě jsme ho chtěli vyzkoušet. Ondra už byl ze všech předchozích vyšetření dost unavený, a tak jsme se dohodli, že toto bude poslední věc, kterou zkusíme. Když nezabere, tak to necháme už být a nějak bude. Tento lék nám nakonec předepsala skvělá paní doktorka na foniatrii. No, a po 3 týdnech užívání jsme si všimli (celá rodina včetně samotného Ondry, ač byl předem dost skeptický), že Ondra zadrhává podstatně méně. Neuvěřitelné, ale zabírá to !!!

A jak to vlastně funguje?
Pan prof.Pešák z Olomouce se tímto problémem zabývá přes 50 let. Podle jeho teorie dojde vlivem stresové situace ke stažení hladkého svalstva v průdušnicích. Průdušnice jsou zúženy, při mluvení se z plic dostává málo vzduchu a člověk začne koktat. Foradil obsahuje bronchodilatancium, které uvolní hladké svalstvo průdušnice. Je to inhalátor, do kterého se vloží kapsle s účinnou látkou (prášek). Kapsle se propíchne a obsah se vdechne. Lék se užívá 1x denně, ráno. Foradil je velmi slabá forma léku, který se běžně předepisuje alergikům a astmatikům, tento neobsahuje žádné kortikoidy.

Ondra zatím Foradil užívá 3 měsíce, došlo k podstatnému zlepšení. Kdyby to i tak zůstalo, byl by Ondra spokojený a my s ním. Lék bude Ondra užívat ještě 3 měsíce. Pak se uvidí.

Ondra užívá Foradil 2,5 roku a všichni musíme říct, že rozhodně zabírá. Zadrhávání je minimální, jsou dny (týdny), kdy se nezaškobrtne vůbec. Když si vzpomenu, že dříve nebyl schopen říct větu (slovo). Dokonce jsme se dohodli s paní doktorkou, že lék zkusíme za půl roku vysadit.