Zkušenosti s dvojčaty a trojčaty

Snad každá nastávající maminka shání informace o tom, co ji čeká a obzvláště pak, čeká-li dvojčata,
trojčata nebo dokonce vícerčata. Ale i maminky, které již dvojčátka mají (a je úplně jedno jak stará), také zajímá, jak svá dvojčata zvládají ostatní, zda mají stejné starosti, potýkají se s podobnými problémy, a hlavně jak je řeší.
8627.jpg(4 kb)
Knih o dvojčatech na našem trhu mnoho není, vlastně já osobně vím jen o jedné. Vydalo ji nakladatelství Portál, jmenuje se Dvojčata a napsala ji Mgr. Klára Rulíková, která je sama matka 4 dětí, z toho jedněch dvojčat. Možná budete po přečtení této knihy vystrašeni, co že Vás to vlastně čeká. Mluvím nejen z vlastní zkušenosti. Přesto doporučuji knihu přečíst, protože je dobré být připraven na nejhorší a pak třeba zjistit, že to zas tak strašné není (můj případ), nežli mít iluze a pak se hroutit.
Formou dotazníků jsem zde sepsala zkušenosti 50 maminek s dvojčátky a 2 maminek s trojčátky.
Posuďte sami, jak to dopadlo.


Těhotenství a porod Kojení Koupání Ohrádka
Pomoc s dvojčaty Kočárek Zdravotní problémy Nočníky
Spinkání Oblečení Co se jinam nevešlo Závěr


1.Těhotenství a porod
1.1.V jakém týdnu těhotenství jste se dozvěděla, že čekáte dvojčata?
Dvojčetné těhotenství bylo nejčastěji zjištěno ultrazvukovým vyšetřením mezi 5-6 týdnem. Pak u maminek mezi 8-12 týdnem. Většina maminek se tedy do konce 3 měsíce těhotenství dozví, že čeká dvojčátka (trojčátka). Pak jsou tu ovšem tři maminky, které se o tom dozvěděly v 15 týdnu, v 18 týdnu a jedna dokonce ve 22 týdnu. Ale i za to buďme rády, neboť naše maminky, či babičky se o tom většinou dozvídaly až při porodu.

"Dvojčata mi byla zjištěna brzy (cca 5-6. týden), potom se na genetickém ultrazvuku přišlo na trojčata (12. týden)."

1.2.Bylo Vaše těhotenství bezproblémové?
Polovina maminek uvádí, že až na drobné nepříjemnosti, snášela těhotenství dobře a problémy v podstatě nebyly. Druhá polovina maminek uvádí problémy s vysokým krevním tlakem, těhotenskou cukrovku, špinění, krvácení, tvrdnutí bříška, zkracování děložního hrdla, zhoršené jaterní testy, pálení žáhy, nadměrné zvracení (jedna maminka dokonce po celé těhotenství). Kvůli těmto problémům byly čas od času hospitalizovány.

"Těhotenství bylo skoro bez problémů, jen k závěru jsem hubla, protože jsem se nemohla najíst, pálila mě dost žáha." (maminka s trojčaty)

"Byla jsem na rizikovém těhotenství, ale nějaké obzvlášť velké problémy jsem neměla."

"Měla jsem problémy v podstatě od začátku těhotenství a několikrát jsem byla hospitalizována v nemocnici, od 25 týdne jsem musela jen ležet, začalo se mi zkracovat děložní hrdlo."

"Jen jsem měla problémy se zkracováním čípku, byla jsem 14 dní hospitalizována (28-30 týden), ale vydrželi jsme až do 37 týdne."


1.3.Bylo nutné provést amniocentézu, nebo cerkláž?
Cerkláž (sešití děložního hrdla) podstoupilo 8 maminek, z toho byla jedna maminka trojčatová. Amniocentézu podstoupily 3 maminky. U 1 maminky byla preventivně provedena cerkláž i amniocentéza. Tři maminky amniocentézu odmítly, měla být provedena pouze z důvodu zvýšených krevních testů (jsou zvýšeny u většiny dvojčetných těhotenství) pro zachycení vrozených vývojových vad.

"Amniocentézu jsem nepodstoupila i přes neodpovídající hodnoty testu vyhledávání vývojových vad z krve. Na UTZ ve 21. týdnu se potvrdilo, že se dvojčata vyvíjí normálně."

"Amniocentézu jsem podstoupila, bylo to spíš na mojí žádost, vyšel horší MS-screening."


1.4.Byla jste před porodem hospitalizována?
Pouze 4 maminky přišly porodit v 38 a 39 týdnu bez předchozí hospitalizace, jedna maminka přirozeně, 3 maminky plánovaným císařským řezem. Ostatní maminky buď porodily dříve a proto plánované hospitalizaci "unikly", a nebo byly z nějakých důvodů před porodem hospitalizovány, ať už preventivně, nebo se zdravotními problémy.

"Byla jsem hospitalizovaná od 30. týdne, porod začal prasknutím plodové vody ve 34. týdnu, probíhal spontánně a byl velmi rychlý (3 hodiny)."

"Byla jsem preventivně hospitalizována v 36 týdnu. O týden později byl proveden plánovaný císařský řez."

"Byla jsem preventivně hospitalizována od 37 týdne. Ve 40 týdnu mi pak praskla voda a následně byl proveden porod císařským řezem."

"V 36 týdnu jsem požádala o hospitalizaci - už jsem se skoro nemohla hýbat. Do poradny v pražské porodnici, kde jsem chtěla rodit, bych musela dojíždět vlakem, což bych už nezvládala. Ještě že jsem byla oteklá, snad díky tomu si mě v porodnici nechali. Domů jsem jezdila jen na víkendy."

"Plánovaná hospitalizace od 28 týdne, ve 35 týdnu mi praskla voda, porod císařem v celkové anestézii."

"Hospitalizována jsem nebyla, porod byl plánovaný císařský řez v 39 týdnu kvůli poloze dětí."

"Měla jsem plánovaný císařský řez v 38 týdnu kvůli poloze (příčka a konec pánevní). Před porodem jsem byla jeden den v porodnici."

"Hospitalizovat mně nestihli, porodila jsem ve 36 týdnu. Hospitalizace byla plánována od 37 týdne. Porod začal tvrdnutím břicha přes noc, kolem 10 hodiny dopoledne mně gynekolog doporučil hospitalizaci. V 11 hodin jsem přijela do nemocnice a před 12 hodinou byla císařským řezem dvojčátka na světě."

"Od 5 měsíce jsem byla hospitalizována s diagnózou předčasný porod - začala jsem se otevírat. Porodila jsem v 37 týdnu."


1.5.Jak začal a probíhal porod?
Ve většině případech došlo k odtoku plodové vody. Poté byl proveden v 66 % císařský řez, 33 % maminek porodilo přirozeně. Asi u čtyř maminek muselo být těhotenství předčasně ukončeno kvůli zdravotním problémům (preklampsie).

"Porod jsem si vyžádala v 36 týdnu. Jedno z dětí (trojčat) mi již leželo velmi nízko a hrozilo, že porod začne každým dnem, navíc mě děti začali tzv. vysávat- byla jsem ke konci dost unavená a tak jsem si o porod požádala, alespoň jsem měla jistotu, že u toho budou zkušení lékaři."

"Pro různé problémy (krvácení, předčasné stahy, diabetes, vysoký tlak apod.) jsem byla během těhotenství hospitalizována několikrát, téměř celé těhotenství jsem proležela. Porod začal odhodem hlenové zátky, nepomohly žádné léky na jeho zastavení. Trochu to přičítám nesprávně naordinovaným lékům, po kterých jsem strašně zvracela. Kdo byl těhotný asi pochopí, že po dvou "prozvracených" dnech se stahy zastaví jen těžko…"

" Při pravidelné týdenní kontrole (při hospitalizaci) zjistila lékařka, že jsem otevřená na 8 cm a tím asi začal porod."

"Ve 30 týdnu mi praskla voda. Pak jsem byla 3 dny na kapačkách a čekala až zaberou hormony pro dozrání plic. Následoval císařský řez v epidurálu."

"V nemocnici na rizikovém jsem byla asi od 22 týdne. Porod v začal v 35 týdnu, děti se narodily spontánně asi 3 min za sebou, plodovou vodu mi museli napíchnout, velké bolesti jsem měla asi 1 hodinu."

"Byla jsem hospitalizovaná od 30 týdne, porod začal prasknutím plodové vody ve 34 týdnu, probíhal spontánně a byl velmi rychlý (3 hodiny)."

"Měla jsem hodně špatné jaterní testy a hrozil HELP syndrom, z tohoto důvodu jsem ve 36 týdnu rodila císařským .řezem."

"Porod začal v 38 týdnu odtokem plodové vody (po jakémsi "Hamiltonově hmatu", který si na mně vyzkoušel sloužící lékař). Několik (17) hod. jsem se marně snažila o spontánní porod, který ale nepostupoval, a tak mi v celkové narkóze provedli císařský řez."

"Porod začal v 36. týdnu, trval 9 hod. Plod A se narodil přirozeně, plod B porodnickými kleštěmi, po odloučení placenty jsem dost krvácela (cca 2,5l krve)".

"V 38 týdnu mi praskla voda a do hodiny byl proveden císařský řez, ani se nestačily dostavit bolesti."

"Obě děti byly natočeny hlavičkou dolů, nenastaly žádné komplikace a porod proběhl přirozeně v 38 týdnu do 4 hodin po odtoku plodové vody."

"V 36 týdnu mi praskla voda, rodila jsem císařským řezem, zkoušeli mi zavést epidurál, ale nešel mi napíchnout, tak jsem bohužel rodila pod narkózou, a to jsem se jim ještě probudila na stole, ale jinak bylo vše dobré."

"Hospitalizována jsem nebyla. Porod začal ve čtyři ráno slabým krvácením a bolestmi v zádech. Poté proběhly 2 hodiny ne moc velkých bolestí a půl hodiny tlačení a byli na světě."


1.6.Kdy jste byla i s dětmi z porodnice propuštěna domů?
Většina maminek odchází s dětmi domů mezi 6-14 dny po porodu. Ovšem pokud se miminka narodí předčasně, nebo mají nějaké zdravotní problémy, jsou propuštěna později, většinou okolo 1 měsíce po porodu. Také jsou případy, kdy je jedno dvojče propuštěno dříve, než druhé. Pro maminku je dost náročné, starat se doma o jedno dvojče a zároveň za druhým dojíždět do nemocnice na kojení, nebo dovážet odstříkané mléko.

"Propustili nás dva týdny po narození dětí, když menší dosáhlo hmotnosti 2,2kg."

"Při dosažení 36tt, tj. po 14 dnech."

"Mne propustili 6 den. Po měsíci 1. dvojče a asi týden po šestinedělí 2. dvojče."

"Z porodnice jsem nejdříve odešla na dětskou kliniku, tam jsem byla i s dětmi 4 týdny. Mohla jsem být u dětí pouze pod podmínkou, že budu mít dost mléka pro děti."

"Vše bylo OK, tak jsme šli všichni domů 8 den."

"Po bezproblémovém přirozeném porodu nás pustili 6 den."


2.Kojení
2.1.Bylo pro Vás snadné kojit hned od začátku, nebo s tím byly nějaké problémy?
Asi 25 % maminek uvádí bezproblémové začátky s kojením. U ostatních 75 % maminek to již tak snadné nebylo. Velká část maminek rodila císařským řezem a už jen to je při rozběhnutí kojení problém, mléko se tvoří až po několika dnech, maminky udávají i 6 den po porodu.
Největší problémy s kojením nastávají, když jsou miminka umístěna na JIP v inkubátorech. Miminka jsou většinou malá, špatně sají, nebo vůbec. Ale i tak lze později obě děti plně kojit.
Obě trojčatové maminky kojily celkem bez problémů, jedna hned od začátku, druhá asi po 3 týdnech. Trojčata jsou kojena tzv. kolotočem, dvě se kojí a třetí má umělé mléko. Při dalším krmení se vystřídají. Takže každé trojče má 2x po sobě mateřské mléko a potřetí umělé.

"Dvojčata jsem plně kojila zároveň jen díky mojí tvrdohlavosti a dobré připravenosti. Odborně mi nikdo neporadil. Pomoc jsem našla jen na horké lince kojení a snad i proto jsem se později stala laktační poradkyní specializující se na problémy dvojčat."

"Lehké to nebylo, holky byly malé, kojení se podařilo až po 3 týdnech, ale jen z jednoho prsu."

"Nebylo to snadné, sestřičky neuměly pomoci."

"Zpočátku jsem neměla mléko, šlo to pomalu, pak jsem se rozkojila."

"U nás byly problémy s oddělením dětí - byly v inkubátoru. Tato porodnice nepodporuje kojení těchto dětí - směla jsem se na ně chodit jenom koukat. Byly krmeny odstříkaným mlékem a dokrmem. Potom už se nedokázaly k prsům chytit a vypít víc než 5 ml (s pomocí laktační poradkyně jsme to zkoušeli přes měsíc a nepodařilo se)."

"Nekojila jsem, holčičky byly moc malé a neměly šanci pojmout prs. Dva měsíce měly mléko ode mě, z nemocnice jsme odcházeli s Nutrilonem."

"Problémy byly z počátku jen s tím, že dvojče B bylo ještě 14 dni po mém propuštěni v porodnici, jinak kojení bez problému."

"První dvojče mi přiložili po3 týdnech, druhé víc jak po měsíci. Bylo to docela náročné."

"Ne, snadné to nebylo. V porodnici mi moc nepomohli, okamžitě začali děti přikrmovat, neukázali ani možnosti současného kojení, ale poradila jsem si sama a nakonec holky kojila plně."

"Kojení se vůbec nedařilo, holky u něj usínaly, měly žloutenku, nechtěly sát. Mám plošší bradavky, musely tahat přes klobouček a to se jim už vůbec nedařilo. Dostávaly moje nebo cizí odsáté mat. mléko nejdřív ze stříkačky, kterou taky odmítaly, pak z lahve. Doma jsme asi 14 dní střídaly moje odsáté a umělé mléko. Pak už jsem nezvládala odsávat a holky zdárně vyrostly na Hamilonu."

"První týden jsem dost trpěla, strašně mě bolely bradavky. Holky poctivě sály a já jsem se každé kojení modlila, aby už byl konec. Byla to pro mě větší bolest než porod. Naštěstí to trvalo asi jen 10 dní."

"Bylo to dosti náročné. Zdravotnický personál zrovna neoplýval ochotou. Děti byly dost malé a nedařilo se přisátí."

"Zpočátku to šlo těžko, ale pak to bylo super" (toto maminky uváděly velmi často)

"Zpočátku jsem téměř neměla mléko, takže jsme dokrmovali, ale díky sestrám ve špitále se to rozjelo."

"Problém byl můj zdravotní stav po porodu, kdy jsem byla 3 dny na transfůzích na JIPu, pak se kojení rozběhlo."

"Z počátku byly dost velké problémy s kojením Viktorky, nechtěla sát, a dost dlouho to trvalo než se pořádně rozkojila."

"Pro nízkou porodní hmotnost bylo nutno z počátku krmit děti sondou, později dokrmovat, od jednoho měsíce pak byly pouze kojeny."

"Kojení bylo z počátku dost bolestivé, ale už v porodnici jsem zkoušela kojit současně. Později jsem používala kloboučky na kojení, u chlapce do půl roka, u holčičky do 13 měsíce."

"Jeden chlapeček sál s chutí, ale ten druhý ne a ne se chytit. Pak jsem přišla na to, že mu vadí "fotbalová poloha" při kojení. Kojila jsem děti tedy společně v poloze "za sebou" a najednou bylo vše OK."

"Obě děti se neuměly přisát, pomohlo je zpočátku kojit přes klobouček každou zvlášť, po 2 měsících se naučily bez kloboučku a kojila jsem obě najednou."

"Po předchozí důkladné teoretické přípravě to šlo celkem snadno."


Z výše uvedeného vyplývá, že začátky bývají těžké, ale pokud vše přestojíte a vytrváte (někdy to skutečně nejde), kojení se podaří (76 % maminek kojilo déle než 3 měsíce) a pak je to skutečně ta nejjednoduší a nejskvělejší věc na světě. Nemusíte vyvařovat lahve, mateřské mléko má přesně tu správnou teplotu, hustotu, složení, je stále po ruce, skoro zadarmo, atd…, ale to všechno samy dobře víte.

2.2.Bylo nutné abyste zpočátku mléko odstříkávala?
Maminky dvojčat většinou spíše odstříkávaly, aby si zvýšily tvorbu mléka.
Čtvrtina maminek nemusela vůbec odstříkávat.
Čtyři maminky odstříkávaly mléko pro své děti na JIP.
Jedna maminka děti krmí pouze odstříkaným mlékem.

"Ano odstříkávala jsem. Bylo to to jediné, co jsem pro své děti na JIP zpočátku mohla dělat."

"Ano a děti jsou odstříkaným mlékem krmeny dosud (3,5měsíce)."

"Ano, ale jen zpočátku, "při rozjezdu" . Když jsem kojila plně, už nebylo co :."

"Ano, odstříkávala jsem mlíčko prvních 6 dnů pro Viktorku na JIP. Jak jsem se bohužel později dozvěděla, nikdy jí ho nikdo nedonesl."

"Ano, v porodnici, mléko se nosilo nedonošeným dětem, než se děti samy naučily sát."

"Pouze v porodnici, když se mi hodně nalila prsa a děti toho ještě tolik nevypily."

2.3.Kojila jste současně? V jakých polohách? Měla jste kojící polštář?
Většina maminek kojila současně, některé občas, některým vyhovovalo kojit odděleně.
Jako nejčastější kojící poloha je uváděno tzv. Fotbalové boční držení (polohy společného kojení jsou dobře popsány v knize Dvojčata od Mgr.Kláry Rulíkové).
Většina kojících maminek si také pořídila speciální kojící polštář a byla s ním velmi spokojena.

"Současně jsem kojit začala asi až po 9 měsících, kdy to děti začaly vyžadovat (jeden nechtěl čekat, až bude nakojený druhý), seděla jsem na gauči a děti klečely, seděly, stály nebo se přemísťovaly vedle mě."

"Kojila jsem současně v sedě na zemi, holky klečí každá z jedné strany."

"Současně jsem nekojila a lituji, že jsem se to nenaučila!"

"Ano, kojící polštář jsem měla. Nedovedu si bez něj kojení představit."

"Kojící polštář jsem měla, spokojenost maximální."

"Kojící polštář jsem bohužel neměla, dověděla jsem se o něm pozdě."

"Neměla a je to škoda."

"Ano, byl plněný kuličkami, měla jsem ho k dispozici i ve špitále. Kojila jsem na něm společně v 98%."

"Měla jsem doma udělaný kojící polštář a byla jsem s ním moc spokojená."

"Kojící polštář jsem neměla, vystačila jsem si s domácími pomůckami, ale myslím si, že by to s ním bylo pohodlnější."

"Ano, byla jsem s ním spokojena a moc! Bez něj bych si asi těžko poradila už v porodnici!!!"

"Měla jsem ho jen v porodnici a byla jsem s ním spokojená, ale pak jsem ho nemohla nikde sehnat. Kojila jsem na srolované peřině, kterou jsem měla okolo sebe jako kojící polštář".

"Měla a stále ho používám při kojení ročních dětí. Jsem spokojena a děti také."

2.4.Po kolika hodinách jste zpočátku kojila?
Většina maminek uvádí kojení po 2-3 hodinách, ve dne v noci. Ale také není vůbec výjimkou kojit každé 1,5 hodiny. Pár (šťastných) maminek uvedlo, že kojilo po 3-4 hodinách.

"Přesně po 3 hodinách jsem dcery z počátku budila i v noci. Měla jsem doma dětskou váhu a po každém kojení jsem si zaznamenávala množství vypitého mléka. Viktorka první týdny strašně špatně sála, aby vypila požadované množství, tak jsem ji kojila i hodinu."

"Z počátku pravidelné krmení ve dne v noci po třech hodinách i s přebalováním - budili jsme (nařízení z porodnice - pěkný nesmysl, ale to jsem zjistila až po čase)."

"Po 3 hodinách, takový byl režim v porodnici a děti si na něj zvykly."

"Kojila jsem zpočátku asi po 1,5 hod., někdy i po 1 hodině. Bylo to náročné, nedělala jsem nic jiného, ale vyplatilo se."

3.Koupání
3.1.Koupala jste dvojčata každý den?
Většinou maminky uvádí, že ano. Některé maminky koupaly obden na střídačku, jiné 2x týdně.

"Ne - ani mi to nedoporučila kožní lékařka, protože děti mají po mě sušší pleť."

"Rozhodně ne! Spíše čím méně, tím lépe!."

"Ano, ale bez mýdla."

"Ano, v kyblíku je to rychlé a snadné."

"Ano, obě dcery jsme koupali každý den."

"Obden koupání, jinak jsem děti otírala. Do 8 měsíce jsem používala kýblík na koupání. Od roka koupu každý den."

"Ano, moc se jim to líbilo a uklidňovalo je to."

"Nejdříve ne, ale po čase jsme začali koupat obě děti každý den v rámci přípravy na spánek."

4.Ohrádka
4.1Měla jste na dvojčata ohrádku? Byla pro Vás nezbytností?
Většina maminek si ohrádku pořídila a také se pro většinu stala nezbytností, hlavně když začaly děti lézt. Maminky si ohrádky pořizovaly převážně od 8 měsíců, ale i dříve.

"Měla jsem půjčené dvě síťové ohrádky a velice mi usnadnily život. Ohrádky byly pro dvojčata jednou ze "záchytných" stanic, když bylo nejhůře - jinak pro sebe měly vyhrazený celý obývák k tomuto účelu upravený."

"Celkem ano, hlavně, když začaly lézt všechny (trojčata) naráz a potřebovala jsem něco udělat (uvařit, uklidit, vyžehlit a další nepodstatné zbytečnosti)."

"Ohrádky jsem měla prakticky od začátku. Rodiči starších trojčátek mi bylo doporučeno, udělat si doma víc tzv. odkládacích ploch, aby se dětem jedno místo neokoukalo a mohla jsem je dle potřeby přemisťovat."

"Neměla. Udělala jsem doma bezbariérový prostor."

"Děti mají holopokoj s vrátky, který funguje jako ohrádka 3x5 m."

"Ano ohrádku jsem měla, ale děti v ní nechtěly být, takže to bylo nutné zvládnou bez ní."

"Měli jsme jednu na zahradu a jednu klasickou na "odkládání dětí" (např. než vyjedu z garáže autem)."

"Plánujeme zábrany do dveří dětského pokoje, takže budou mít prostor cca 4,5 x 5m."

"Neměla, děti se mohli pohybovat po bytě (obývák, kuchyně, chodba)."

"Ne, od začátku jsme se s manželem snažili vytvořit pro děti maximálně bezpečný domov. Ohrazovali jsme naopak předměty, které se nám zdály nebezpečné nebo drahé."

"Ano, byly to dvě postýlky spojené k sobě, jedna bočnice u každé postýlky byla odstraněna."

"Ohrádka nezbytná nebyla, používala jsem ji jenom, když jsem šla věšet prádlo, atd."

"Ano, děti v ní byly asi 2x, po příšerném řevu jsme to vzdali a ohrádku prodali."

5.Pomoc s dvojčaty
5.1.Máte k dětem neustále někoho k ruce, nebo je péče většinou na Vás?
Naprostá většina maminek se musí o své děti postarat sama po větší část dne.
Tatínkové jsou dost často v práci i 12 hodin denně, někteří i o víkendech. Některé maminky jsou doma samy i celých 5 dní v týdnu za sebou. Tatínkové přijíždějí jen na sobotu a neděli.
Trojčatové maminky mají k ruce ještě 1 pečovatelku.

"Naštěstí úplně sama nejsem teď již příliš často, když byly holky (trojčata) malé, bylo to horší, když měla pečovatelka "padla"."

"První tři roky jsem na dvojčata a dcerku byla přes den téměř sama. Akutně pomáhala moje babička. Po práci moc pomáhal manžel, který je skvělý! Nyní, když je klukům tři a půl roku, již jezdí na dva dny i s dcerkou k babičce (tchyni) a mě je už jedno, jak si s nimi poradí. Vím, že pomoc maminkám s dvojčaty je velice těžká otázka. Maminka by měla být více sobecká a myslet na sebe a naučit se, aby jí bylo jedno, jak si ostatní s dvojčaty poradí. Okolí často vůbec nechápe, jak si maminky dvojčat vůbec dokáží poradit a proto se " ti nejbližší" pomoci maminkám obávají. Neví, jak by to sami zvládli!"

"Kdykoli potřebuji, můžu si pomoc zavolat."

"Manžel pracuje doma, takže může pomoci a pomáhá s krmením."

"Je to pouze na mě, manžel přichází po osmé večer."

"Hodně pomáhá taťka."

"Vždy jsem 5 dni úplně sama, 5 dni s manželem."

"Manžel jezdí domů pouze na víkendy."

"Péče je na mně, otec dětí odešel krátce po jejich narození."

"První dva roky mi velmi pomohla moje matka, která s námi žila."

"Babičky jsou daleko, navíc stejně nejsou "hlídací". Na děti jsem přes den sama, večer (pokud stihne přijít včas) pomáhá samozřejmě manžel. Když si chceme někam vyrazit, zaplatíme paní na hlídání."

5.2.Měla jste k dětskému lékaři někoho s sebou?
Až na malé výjimky si všechny maminky berou k lékaři druhou osobu, manžela, babičky.
Když jsou dětí větší, maminky už to zvládnou samy

"Naše hodná paní doktorka většinou jezdila k nám domů. Sama jsem to také zvládla, ale bylo to moc náročné."

"Ne, dětská lékařka až do1 roku jezdila na poradny k nám domů (sama má 3 děti, včetně dvojčat)."

"K lékaři se mnou jezdil vždy manžel."

"Ano. To si většinou některá babi vezme volno."

"Až na dvě výjimky jsem jezdila dětmi sama."

"Ano, jednu osobu, někdy i dvě." (trojčata)

"Prvních 14 dnů jsme musely s Viktorkou chodit na kontrolní kojeni denně. Dr. byla tak hodna a docházela k nám domu."

"Do 1 roka jsem měla někoho s sebou pokaždé, pak už sama."

"Ano měla, zvlášť před tím, než začala dvojčata chodit. Přenášeli jsme je v autosedačce a to se v jednom člověku nedalo-nejsem Rambo."

"Do 6 měsíců jsem chodila s manželem, od té doby už občas chodím sama."

6.Kočárek
6.Jaký jste měla kočárek / kočárky?
Momentálně převažují kočárky Inglesina biposto a trojkolky (zn.ABC a Patron Bohemia).
Dále jsou zde zn. ABC s otočnými koly, Bemini, Deltim, Hauck, Hoco, Peg Perego, Hartan, Zekiwa, Knokin, Babywelt,

Jako nevýhody maminky uvádějí nemožnost (až na Inglesinu biposto) nasadit na podvozky autosedačky, společné ležení pro děti, Knokin a Bemini jsou trochu těžší, a musela být vyměněna všechna kolečka.
Naopak si všechny si pochvalují Inglesinu a trojkolky. Trojkolky mají těžiště posunuté hodně dozadu a tak je manévrování s nimi snadné. Při průjezdu užšími dveřmi lze snadno sundat jedno zadní kolo a pak projet (má vlastní zkušenost).

Polovina maminek si pořizuje kočárky nové a druhá polovina z druhé ruky.

"Měla jsem Inglesinu Biposto - trojčatovou, navíc Chicco mono kočár, z něhož jsem sundala korbu a nahrazovala ji dle potřeby korbou z Inglesiny- to když jsme jeli s kočáry dva, tak aby byly stejné."

"S kočárkem Inglesina biposto jsem byla spokojená, mohl mít korbičky vedle sebe nebo za sebou, takže jsem s ním vjela do každých dveří, ale s vyšší váhou dětí se s ním hůře manipulovalo."

"Měla jsem dva samostatné hluboké kočárky, které se daly spojit v jeden (doporučuji tak do 1 roka věku)."

"Celkem jsem byla spokojená s kočárkem Deltim Duo, je bytelný, hlavně do závějí."

"Hauck Jocker Twin byl výborný kvůli přehazovací rukojeti, nafukovacím kolům, taškám. Nevýhodou byla hmotnost kočárku a malý prostor pro děti."

"Trojkolka Patron Bohemia je super ovladatelná, lehká a skladná."

"Když už děti v kočárku, Liberta-hluboký, seděly, převracel se."

"Babywelt trojkolka - nevyhovovala, trojkolka Zekiwa - super, golfky Inglesina Twin Jet

"Holky jsem převážela výtahem v kočárku pro 1 dítě, seděly naproti sobě."

"Mám stále ten samý Bertiny, trojkombinaci s aretací a je bezva."

6.2.Kam odkládáte kočárek? Jakým způsobem se transportujete ven?
Většina maminek má kočárek zaparkovaný v bytě, některé pak na chodbě před bytem, v kočárkárně, v sušárně, v garáži a nebo v autě před domem.
Pokud je v domě výtah a vejdete se tam, je to v pohodě. Pokud se tam nevejdete, nebo ještě hůře bydlíte ve 4 patře bez výtahu, tak denně taháte děti po schodech ke kočáru, či rovnou kočár s dětmi (to snad ani není proveditelné).
Ale i přes tyto překážky jsou všechny maminky (až na ojedinělé výjimky) schopny se samy, bez pomoci vypravit ven a to velmi brzy po propuštění z porodnice.

"Po velkém boji s celým panelákem mi ho nakonec dovolili dávat do kočárkárny!"

"Jeden máme trvale v autě, dva samostatné kočárky v předsíni."

"Podvozek od Inglesiny do auta, korbičky vynáším domů."

"Kočárkárna v našem paneláku je plná kol, takže parkuji pod schodištěm."

"Děti jsem nosila obě najednou z 2.patra po schodech (nemáme výtah) sama v taškách. Pak jsem je nosila v náručí jednotlivě i zvlášť. Skončilo to v 16 měsících mým pádem na schodech, dětem se nic nestalo (nepustila jsem je), zato já skončila s nohou v sádře."

"Zpočátku jsem je nosila v taškách po schodech, později v náručí (to už jsme se vešly do výtahu)."

"Snášela jsem děti jedno patro. Ale jedna známá má s tímto veliký problém, neboť bydlí ve 4. patře bez výtahu - stará zástavba."

"Ze začátku jsem děti vozila v jednom monokočárku výtahem, poté v autosedačkách, nyní jednu na zádech v nosiči a druhou v ruce - nejlepší ze všech vyzkoušených způsobů, nosič má kapsu na nákup."

"V autosedačkách ze 4. poschodí bez výtahu."

"Děti jsem dávala přímo do kočárku doma (sporťák ABC), vchodovými dveřmi jsme projeli."

"Do kočárkárny - musím ho vždy složit, neprojde dveřmi (Bemini Mikádo Duo)."

"Do 6 měsíce v taškách, potom jednoho na zádech v krosničce, jednoho v autosedačce."

"Díky Bohu se vejdeme s kočárkem do výtahu, takže děti netransportuji."

"Kočárek skládáme z auta před domem, kam děti donesu v náručí."

"Nejdřív snesu kočár z 1 patra. Když byly děti malé tak přenosné tašky, do každé ruky jednu. Pak každé dítě do jedné ruky a nosila jsem je i obě najednou UF UF UF. Pak už si za ruku po schodech došly."

"Děti jsem z počátku převážela výtahem v korbiččce kočárku, později, když už se do korbičky nevešly, tak jsem je přenášela v autosedačkách."

"Hned druhý den po návratu z porodnice jsem se úplně sama vypravila s dětmi ven (musela jsem vyzvedávat a vodit staršího syna do školky)."

6.3.Kdy jste vyndala děti poprvé z kočárku? Měla jste na ně nějaká vodítka?
Většina maminek poprvé vyndává dvojčata z kočárku okolo 18 měsíců, ale i krátce po 1 roce. Některé maminky okolo 2 let.
Vodítka na dvojčata mají a používají 4 maminky.

"Před druhým rokem v zimě. Zpětně zbytečně brzy. Bylo to nejhorší období na nervy, sílu, postřeh."

"Těsně po prvních narozeninách, kočárek odmítaly ještě než se naučily sedět a chodit."

"Krátce před jejich druhými narozeninami."

"Vodítka jsme neměli, ale mě rostla křídla."

"S vodítkem začínáme nyní, ušila jsem si podobné jako mají v jeslích a jsem s ním spokojená - doporučuji i pro dvojčata." (trojčata)

"Ne, neměla jsem vodítka, jen vytahané ruce a oči všude."

"Ne, a byla jsem hloupá. Měla jsem je uvázat jako pejsky a byl by pokoj."

"Máme parádní kšíry Canpol babies, jsou použitelné i jako vodítka. Vlastně je teď používám jenom jako vodítka."

"Ano vodítka máme, chodí s nimi po schodech a pokud se jde po ulici."

7.Zdravotní problémy
7.1.Měla Vaše dvojčata (trojčata) po porodu nějaké zdravotní problémy?
Vesměs problémy udávány nebyly, snad jen čtvery nedonošená dvojčata se vážněji potýkala s anemií, novorozeneckou žloutenkou a sepsí, ale nakonec se vše zpravilo.

"Vojta a Maruška mají navíc jakýsi protein a mají dětskou slabou imunitu (časem z toho prý vyrostou), Vašík je zdráv." (trojčata)

"Děti měli pouze nízkou porodní váhu a ekvinovádus(porod v 36 týdnu) nožiček."

"Do dvou let byly děti kontrolovány na neurologii a na psychologii kvůli předčasnému porodu v 33 týdnu ( automatické u všech předčasných porodů v Podolí ), ale vše v pořádku a vývoj normální, každý rok kontrola očí - vše úplně v pořádku.

"Béčko bylo po porodu krátce dušné, jinak zatím bez problémů, Áčko defekt septa síní, přetrvávající špatný krevní obraz, 4 dny po porodu celková sepse. Jinak zatím nic závažného."

"Oba silnou kojeneckou žloutenku a nedostatek železa (porod v 35 týdnu)."

"Áčko mělo mírné problémy (vysoký bilirubin, zhoršený krev. obraz, anemii, stáčení hlavičky k jedné straně, porod v 38 týdnu)."

"Viktorka po porodu v 36 týdnu měla problémy s adaptací, jinak ale vše bez problémů."

"Ne, pouze holčička měla tak 2 dny problémy s udržením teploty v důsledku nedonošení (porod v 36 týdnu), pak už byla absolutně v pořádku."

"Po porodu v 32 týdnu neuzavřené srdeční dučeje, anémii, hypertonii. Nyní přetrvává pouze srdeční šelest."

"Po porodu v 30 týdnu až na nízkou porodní hmotnost nic závažného."

"Holky se narodily o měsíc dříve, ale žádné problémy jsme neměli."

"Porodila jsem v 35 týdnu, tak nám děti prostě "dopekli" v inkubátorech."

"Jen mladší musel dýchat 24 hodin na ARO pomocí dýchacích přístrojů. Pak měl žloutenku, ale jinak dobrý, starší vůbec nic.(porod v 36 týdnu)"

"Ačko - hydronefróza II. stupně (t.č. pravděpodobně upraveno), vysoké hodnoty jaterních testů (zlepšuje se)"

7.2.Cvičili jste Vojtovu metodu? Jak často?
Asi polovina maminek krátce či déle cvičila s dětmi Vojtovku. S dětmi se cvičilo převážně 2-3 x denně, tři maminky zpočátku 5x denně.

"Byla nám doporučena u 1 holky, ale cvičily jsme ji jen krátce, nebylo to potom nutné." (trojčata)

"Ano, dosud cvičíme. Ze začátku 3x denně, nyní 2x denně."

"Cvičili jsme 5x denně po dobu asi dvou až tří měsíců."

"Pouze základní cvik - preventivně."

"Vojtovku cvičil Pepíno asi tak 2 měsíce. Bylo to takové rozporuplné, doktor řekl že ano, ale rehabilitační řekla, že nemusí, takže něco mezi tím."

"Měli jsme cvičit kvůli hypotonii svalstva s oběma aspoň jednou denně, ale přiznávám - dost jsem to flákala."

8.Nočníky
8.1.Kdy jste začala děti učit na nočník?
A kdy se to naučily přes den, a i kdy v noci?

Z dotazníků jasně vyplývá, že s učením dětí na nočník před 20 měsícem máte jen pramalou naději na úspěch. Děti většinou nejsou zralé, nechápou co se po nich chce. Maminky dvojčat s tím pak mají více starostí a nervů a zato to vůbec nestojí.
Mohli bychom to vyjádřit i nepřímou úměrou, protože čím později se s nočníkem začne, tím rychleji se na něj děti naučí.

Před den se na nočník troje dvojčata naučila ve 21 měsících, jedna dvojčata ve 20 měsících a jedna dokonce v 18 měsících (a to i v noci). Ale většinou maminky uvádějí věk krátce po 2 roce. V noci je to ještě později. Spousta maminek uvádí, že ještě ve 2,5 letech mají děti na noc plíny.

"Dvojčatům jsou 3 roky a jeden chlapeček se v noci ještě 1x počůrá. Pleny už mu nedáváme, ale stále měníme povlečení."

"V 18 měsících si už občas řekne holčička, ale chce na záchod, ne na nočník. Chlapeček dělá jako, že vůbec nepotřebuje čůrat ani kakat."

"Pleny jsme natvrdo sebrali od druhých narozenin. Za bonbónek jim to šlo samo. Bylo to nenásilné, ale mé nervy se procvičily."

"Sami přestali pleny chtít, když jsme se vrátili po týdnu z dovolené, kde chodili celý den po zahradě nahatí."

"Začali jsme před 18 měsícem a zbytečně brzy - teď se za to sama na sebe zlobím. Byla to jen zbytečná zátěž a nervy. Doporučuji maminkám začít co nejpozději, až k tomu dvojčata sama dozrají."
"Ve 20 měsících přes den bez problémů, v noci máme problém do dnes (5 let), nyní řešen s lékaři."

"Zkoušíme to od 15 měsíců. Zatím ve 22 měsících marně."

"Poprvé jsme to zkusili před druhým rokem.Nedělo se vůbec nic, tak jsme jim plíny zase vrátili. Teď se odhodlávám na další pokus."

"První pokus ve 26 měsících, čekala jsem na léto, začali čůrat nahatí, pak přišlo sezení na nočníku. Pochopili během týdne, od té doby se občas přihodí malá nehoda."

"Ve dvou a půl letech mají plínky jen na noc, jedno dvojče i při denním spaní."

"Ve dvou letech už nepotřebovali plínku ani na noc, asi tři měsíce před tím už byli bez plen ve dne."

"Začaly jsme asi v 18 měsících, potom jsem já skončila, pečovatelka to dál zkoušela. Po slibných začátcích to bylo k ničemu. Přes den jsou bez plen asi od 28 měsíců, v noci pleny ještě máme." (trojčata)

"Nočníky jsem vyndala ve 12 měsících, vysazuji je hned ráno po probuzení, a pak po odpoledním spaní. Obě teď v 17-ti měsících chápou k čemu nočník slouží. Dianka už si už umí říct (když chce), ale Viktorce je to zatím úplně jedno."

"Asi od 13-ti měsíců to občas zkouším, zatím absolutně bez úspěchu. Když se při odpoledním spánku pokakají, ani je to neprobudí."

"Byly jim dva roky, běhaly po zahrádce nahatý a měly v rohu připravené nočníky a během dvou dnů se naučily na ně chodit."

"Od jedenácti měsíců je dávám čtyřikrát denně na nočník. Po dvou měsících zatím neumí."

"První pokusy v roce a půl - bez úspěchu, ve dvou letech jsem sundala plenky a do týdne se to naučili."

"První záchvaty naučit děti na nočník jsem měla v 11 měsících. Potom v 17 měsících, bez valného úspěchu. Okolo druhého roka se oba naučili na nočník přes den i v noci."

"Přes den po 2 roce, v noci jsme začali spát bez plínky na 4 letech, ale máme problém s buzením v noci, protože mají velmi tvrdý spánek, takže se s nočníkem v noci potýkáme doposud."

"Poprvé na nočník v 1 roce. Od 13-16 měsíců to bylo bez problémů, kakaly na nočník téměř každé ráno, od 16 měsíce do současných 19 měsíců již nechcou a hlavně z nočníku vstávají."

9.Spinkání
9.1.Kolik hodin Vám dvojčata v prvních měsících života spinkala?
Odkdy spí celou noc?

Většina maminek uvádí maximálně 2-3 hodiny v kuse před den. V noci pak nejčastěji okolo 4 hodin, ale i 5-6 hodin a dvě maminky spaly nerušeny dokonce až 8 hodin.

Děti začnou spát celou noc nejčastěji okolo 10 měsíců, pak ve 2 letech. Dvoje dvojčata až ve 3 letech. Na druhou stranu čtyři maminky uvedly ve 3-5 měsících a jedna maminka dokonce 3 týdny.

"Od ukončeného 4 měsíce jsem mohla říct - "Už se trošku vyspím" .Ještě dnes se nám budí. Jeden je totiž náměsíčný. Ale už jsem si zvykla."

"Celou noc nespí ani náhodou, čím jsou starší (nyní 21 měsíců), tím je to horší, nechtějí usnout a spí do té doby než si jde lehnout máma, pak se stejně budí."

"V 11 měsících spí stále hrozně, max. 3 hodiny v kuse, spíš se ale budí po kratších intervalech. Nejlepší to zatím bylo kolem 4-5. měsíce, to se budili jen jednou na krmeni."

"Mám pocit, ze nikdy spát celou noc nebudou!!! "

"Ne, do 11 měsíců se to stupňovalo a bylo to horší a horší, budily se po týdnu uřvávání je spaní bez problémů."

"My jsme spaví po mamince :ó)), spíme celou noc tak asi od 5-6 měsíců, v podstatě co jsem najeli na "umělou" výživu a příkrmy."

"Už ve třech měsících zvládly spát od 21 hod. do 6 hod. bez přestávky na krmení."

"Od 2,5 let - už jsme se s mužem a 12letým synem začali pomalu z nevyspání měnit na zombie :ó))."

"Od 6.měsíce spí min.8 hodin v kuse, v dnešní době (19 měs.) 12 hodin."

9.2.Spinkají dvojčata společně v jedné postýlce, či každé ve své?
Asi polovina maminek ukládala děti zpočátku (1-3 měsíce) do jedné postýlky, a teprve později mělo každé dvojče svou.
Dvě maminky používaly monitory dechu.

"Do tří měsíců v jedné, pak měli každý svoji postýlku."

"Do 6 měsíců sdílely společnou postýlku."

"Od porodnice v jedné, pak jsme jim obě postýlky smontovali dohromady a mají letiště :ó)) - od malička se navzájem dotýkali a byli jeden bez druhého neklidní a víc plakali."

9.3.Usínaly bez problémů?
Je to s podivem, ale ve většině případů nebyly s usínáním problémy. Možná je to tím, že si rodiče dvojčat nemohou dovolit své děti rozmazlit, na to tu prostě nejsou lidi :ó))
Tři maminky uvedly, že musely své děti občas nechat tzv. uřvat, a pak byl klid.

"Ano, protože měli tvrdou Sparťanskou výchovu."

"Jak se to vezme, nechávala jsem je i ubrečet."

"Ze začátku ano, po kojení. Pak byli kluci mazanější a mazanější… Dopadlo to tak, že do dvou let usínali zásadně na mé nebo manželově hrudi."

"Uložit, dát pusu, zazpívat, odejít a spalo se."

"Ve dne ano, v noci vypukaly boje."

"Starší usínal dobře, mladší po šestinedělí do 8 měsíců velmi špatně zabíral, byl to stále řev."

9.4.Měli jste nějaké uspávací rituály?
Shodly jsme se snad všechny, že čím stereotypněji bude večerní ukládání probíhat, tím lépe se bude dětem usínat.

"Ano, hlazení , zpívání a držení za ručičky."

"V klidu převléci, dát napít čaje, zhasnout a popřát dobrou noc, zavřít dveře. Děláme to tak dodnes. ( občas teda zlobí , ale většinou je klid)."

"Usínali při kojení, holce to trvalo déle, po ukončení kojení (13 měsíců) usínali po lahvi s Hamilonem, holka zase déle, museli jsme si k ní lehat, dokud neusnula."

"Osvědčilo se nám koupání a krmení v přesný čas."

"Každá spí v jiné místnosti."

"Rituály jsme neměli, nebyla možnost, do půlnoci plakaly, pravděpodobně kvůli kolikám, zklidnit se nedaly, od 5. měsíce koupání, mlíčko, uložení....,ale bez úspěchu."

"Ano, koupel, mlíčko, pochovat, zazpívat ukolébavku a dát do postýlky. Až budou větší kratší ukolébavku zaměníme na pohádku."

"Po koupání se mává do zrcadla."

"Unosit do spánku."

"Ano, po koupání a nakrmení otevřít okno,zhasnout, pusa na čelo a pustit CD (Mozart na pozadí s mořskými vlnami)."

"Plínka a samohoupání."

"Ano, dvoje zavřené dveře, nebo staršího sourozence, "neřvi, stejně nevstanou" :ó))".

"Koupání, kojení, pohádka, uspávací hudba a hrací medvěd, postýlkoví plyšáci."

"Někdy uspávání pohupováním na gymnastickém. balóně (do 1o měsíce). Jinak zpívání, oblíbená knížka a vyprávění pohádek."

"Občas uspávání fénem."

"Bohužel ano, houpání v autosedačce, zpívání, houpání na rukou, aby vůbec usnul, na začátku 8 měsíce jsem řekla dost, dva večery tak půlhodiny řval a pak bylo po problémech, starší vždy usínal dobře a žádné rituály, kromě položení do postýlky nepotřeboval."

"Holky usínaly špatně. Natřásali jsme je v klokankách, dokud neusnuly."

10.Výběr oblečení pro dvojčata a trojčata
10.1.Oblékáte stejně, podobně, rozdílně, nebo naprosto odlišně?
Většina maminek preferuje stejné střihy a materiály, ale v jiných barvách.
No ne, že by tedy byl v obchodech nějaký extra výběr.
Asi čtyři maminky oblékají děti výlučně stejně a jedna maminka naopak úplně rozdílně. Takto maminky oblékají děti na ven, na návštěvu, k lékaři, prostě na veřejnost. Pokud se jedná o oblečení na doma, nebo na zahradu, snad všechny jsme se shodly na tom, že oblékáme to, co je po ruce, nebo zrovna čisté.

"Jak se mi to oblečení zrovna sejde, ale máme holku a kluka, tak je to celkem jedno."

"Mám slabost - oblékám je stejně, až budou mít svůj názor, nebudu je omezovat. Teď si to opravdu vychutnávám."

"Každé jinak .Stejně jen občas, když jdeme např. k lékaři, nebo do Mateřského centra ( Klub dvojčat ) a to z praktických důvodů. Když jsou stejní, snáze je rozeznám od jiných dětí."

"Stejné oblečení má u malých neposedných dvojčat velikou výhodu a to tu, že děti v nepřehledných "dětských situacích" snadno poznám. Doporučuji křiklavé barvy. Osvědčila se oranžová, žlutá. Dobré jsou i stejné čepičky obzvláště na koupališti, kde jsou všechny mokré hlavy stejné."

"Někdy stejně i se starším sourozencem, někdy úplně rozdílně - je to dobré pro rozlišování staršímu sourozenci (červená holčička, modrá holčička)."

"Stejně nebo stejné oblečení v různých barvách, někdy holku do výrazně holčičího."

"Pokud kupujeme něco sami, preferujeme stejné věci - ale pokud možno rozdílnou barvu, i holky to tak chtějí. Barvy volíme spíše tmavší, sportovní, klukovské. Nikdy jsme neměli věci růžové."

"Raději mám podobné věci v jiných barvách, stejné oblékání nemám ráda, ale když babičky nakoupí, tak ho taky nosíme."

"Mám kluka a holčičku - ráda je oblékám stejně v různých barvách, ale dosti často tato možnost není."

"Zatím jim dávám stejné oblečení ve stejné barvě - je to pro mě jednodušší a taky se mi líbí, když jsou stejní."

"Oblékám je podle toho, co je zrovna čisté, obvykle rozdílně, tepláky, oblečení k lékaři a na návštěvy obvykle stejné, ale v různých barvách. Snažím se dodržovat, že jeden má vždy modrou, pro snazší orientaci (jsou jednovaječní), druhý obvykle šedou."

"Pár věcí, většinou na ven mají stejné ( tzv. ukazovací,) ale doma je stejně neoblékám."

"Stejně, abych je lépe viděla mezi dětmi, ale barvy s ohledem na rozlišné pohlaví."

"Na chalupě vůbec nechodí ustrojení stejně."

"Jak kdy a podle možností, ale je mi to celkem fuk." (trojčata)

"Na "doma" je mi to jedno a na "ven" většinou stejné věci v jiných barvách, nerada je oblékám úplně stejně."

"Pokud je to možné, volím stejné střihy v jiných barvách, nebráním se ani stejnému oblékání. Děvče více přizpůsobuji chlapeckému oblečení."

11.Co se jinam nevešlo
11.1.Vaše pocity při zjištění, že čekáte dvojčata
Většinou měly maminky radost, hlavně ty pro které bylo těhotenství dlouho očekávané, nebo dokonce po IVF.
Pro některé maminky to byl šok, a tím větší pokud už doma měli jedno či více dětí.

"Ohromná radost, máme je po IVF a strašně jsme si je přáli."

"Nejkrásnější pocit, smíšený se starostí, jak to vše zvládneme."

"Trojčata! Naprostá panika- nikdy jsem se nesetkala ani s dvojčaty a tak jsem vůbec nevěděla do čeho jdu."

"I když jsem to dost tušila (veliké břicho, před těhotenstvím hormonální stimulace), byl to velký šok. Jedno dítě jsem již doma měla. Ale brala jsem to sportovně. Hodně jsem se sama připravovala na kojení."

"Šok, už mám 10-ti letého syna."

"Šok, obavy, že to nedopadne dobře."

"Radost, protože to bylo po 5 letech snažení a po lékařské stimulaci."

"Šok, stydím se, ale první reakce byla, "jak je proboha uživíme!"

"Nejdřív dojetí, potom obavy."

"Čekala jsem původně trojčata, takže děs !"

"Kdyby mi nebylo sděleno, že je nejspíš nedonosím, tak úžasný pocit štěstí ze splnění snu z dětství."

"Překvapení, pochybnosti, radost, obavy aby byli v pořádku."

"Bomba! I když to nebylo takové překvapení, máme je v rodině a partner taky."

"Vzhledem k IVF jsem s tím počítala."

"Nejdříve šok, potom ohromná radost."

"Od malička jsem rodičům vyprávěla, že až vyrostu, budu mít dva kluky dvojčátka: Věřte nevěřte, moc mě to tedy nepřekvapilo. Manžel tomu nemohl uvěřit - stále opakoval, že to není možné, že to nemáme v rodině. Když mu moji rodiče vyprávěli, že jsem si to přála od malička, komentoval to slovy: "To jsi celá Ty, to jsi si nemohla přát třeba vilu na Ořechovce?".

"Po 2 letech IVF pocit obrovského štěstí, ale i šok, protože jsem nevěděla, jak a jestli to zvládnu. Teď mi mé obavy připadají k smíchu, protože zvládnout se to prostě MUSÍ. Jsem šťastná, i když občas groggy a hlavu mám jako včelí úl, ale to asi každá dvojčátková mamina- nemluvě o troj a čtyřčátkových."

11.2.Uveďte nejobtížnější období
Maminky udávají obtížné týdny po porodu, zvlášť pokud byly děti na JIP.
Dále pak období začínání s kojením, když děti začínají lézt nebo chodit.
Více maminek udává období mezi 1,5 rokem do 2 let, kdy jsou děti k neuhlídání, venku už nechtějí sedět v kočárku, do toho boje s nočníky.

"Asi od 18 měsíců do 2 let. Lítala jsem za nimi po parku jak splašená."

"Rozhodně začátek (první 4 měsíce) a pak při každém onemocnění."

"Co se postavili, do dvou let."

"Moc náročné bylo období zavádění příkrmů a nejhorší asi kolem druhého roku dvojčat. Zima, nemoci, období vzdoru, náročné vycházky - permanentní stres! Nahromaděná únava vyvrcholila propuknutím "jarní"deprese, která se musela léčit. Dostat se z nejhoršího trvalo další tři měsíce. Mohu říci, že jsem dopadla až na dno, které jsem nikdy v životě nepocítila a to i přesto, že mám velmi hodného a k dětem mimořádně schopného manžela."

"Zatím nemůžu posoudit, náročné na čas bylo kojení, odstříkávání a dokrmování, ale je dosti pravděpodobné, že nejhorší mám teprve před sebou."

"Těžké to bylo hlavně na začátku, pak když kluci začali chodit. Na mateřské jsem neměla ráda zimní období. Hlavně pro to, že jsem byla stále doma sama a v zimě je pobyt venku omezen na minimum. Když jsem si pak našla pár kamarádek na MD v okolí, hned to bylo všechno snesitelnější."

"Když byl B v porodnici a pak ještě týden v nemocnici, celý první měsíc života byl od nás odloučený."

"Asi po porodu, když jsme ještě nebyli všichni pohromadě."

"Zatím nás nepotkalo."

"No, řekla bych kolem 18 - 20 měsíce....Je snad něco horšího dál????"

"Těhotenství."

"Chvíle když jsou dvojčata nemocná a příšerné tři pobyty v nemocnici."

"Největší nervy zažívám při příkrmech, když mi jeden řve, že už chce další lžičku a druhý, že tu první nechce a když je zelenina rozprskaná všude kolem, tak se mi chce kolikrát až brečet, ale teprve začínáme :o)"

"V rozmezí 1,5 až 3 roky - běhali každý na jinou stranu."

"Asi kolem 6. měsíců, kdy začaly růst zoubky."

"Začátky s kojením, přebalováním a obtížným uspáváním ve 3-hodinových cyklech, navíc se spoustou lékařských prohlídek."

11.3.Kdybyste mohla vrátit čas a rozhodnout se, chtěla byste dvojčata zas?
Naprostá většina odpověděla, že ano.

"Rozhodně ano."

"Nejspíš ano."

"Samozřejmě, neumím si představit mít jenom jedno děťátko."

"Já bych do toho šla klidně znovu. Až na ty finance."

"Ano. Člověk pozná, co vše vydrží."

"Ne, ale ani jedno z trojčat bych nyní nedala. Jsou to zlatíčka, i když jim někdy říkáme malí teroristi."

"Ne, ale tyhle už bych nevrátila."

"Ano, jen s větším věkovým rozdílem od prvního dítěte (2 roky)."

11.4.Uveďte co Vám na tom, že máte dvojčata nejvíc vadí, pokud tedy něco
Tak nejvíce je zmiňována finanční stránka věci. Vše se kupuje najednou hned 2x (3x), Kočár není vůbec levný, naopak kolikrát je více jak 2x dražší než dva stejné monokočárky.
Pro státní rozpočet jsou dvojčata výhodná, maminka za jeden mateřský, později rodičovský příspěvek porodí a vychová hned 2 (3) děti najednou. Ano porodné je sice vyšší, ale za to pořídí ne příliš náročná maminka akorát tak ten kočárek a autosedačky.

"Hlavně to, že mám pořád pocit, že se jim nevěnuji dostatečně, nemám čas si s nimi pohrát ve vaně, když se chci jednomu věnovat, druhý si vyžaduje pozornost taky. Nemám čas si s nimi hrát a učit je, tak jak bych si to představovala. Veškerou energii spotřebovávám na to, aby měli co jíst, byli zaopatřeni, vyvenčeni :ó))a tak. Nemůžu si je vzít do vaku a cestovat s nimi kam chci, pohyb ve městě je velmi omezeny."

"Finanční náročnost, všechno najednou 2x, nic po sobě nepodědí."

"Jestli mi něco vadilo - tak snad to, že obě babičky kluky nechtěly tak dvou let hlídat s výmluvou: "Kdyby byl jeden, tak by se to dalo zvládnout, ale dva…?".

"Finanční stránka, spánek někdy chybí, nemůžu jít nakupovat s kočárkem, jen do velkých obchoďáků."

"Snad jen trochu omezení s kočárkem, ale to nepřisuzuji tomu, že mám dvojčata, ale tomu že někdo nepřemýšlí, když něco staví apod."

"Zatím nedovedu odpovědět."

"Naprostá izolace ( teda já mám moc štěstí, že bydlím blízko Klubu dvojčat, ale např. do města se nedostanu a co chudáci maminky, co bydlí na venkově- vím o tom své, protože jsem s několika ve spojení), nezájem státních úředníků, málo financí, zůstalo mi dost kůže na břiše - změna postavy, únava a hlavně naprostá zkreslenost informací v médiích - občas probleskne, že se kdesi narodila trojčata, ale vždy jsou to zdravé děti. O těch postižených nikde ani zmínka a tak si každý říká - to je krása mít trojčata, ale o možných rizicích se mezi lidmi neví.Škoda." (trojčata)

"Nedostatek času, nevyspání se, všude doma rozházené věci."

"Že se mi nevejdou oba do šátku... takže nosím jen toho, který křičí.. a když křičí oba, tak mají smůlu a nenosím ani jednoho...:o)))"

"Vadí mi,že nemohu s dvojčaty jet sama třeba na kole do bazénu atd."

"Nemám moc času věnovat se každé zvlášť. A trochu nevyspání."

"Nejvíc mi vadí to, že se dvojčata narodila příliš brzo po prvním dítěti (15 měsíců)."

"Omezení s kočárkem + netolerance okolí k rodičům dětí, obzvláště když máte dvě a nezbývá vám tedy občas žádná volná ruka."

"Nestíhám se jim věnovat tak, jak bych chtěla; finance."

"Vadí mi, že se obvykle moc nevyspím a vzhledem k tomu, že nemáme v dosahu babičky ani nikoho kdo by pohlídal, a paní na hlídaní domů nechci, nikam se sama nepodívám, ale to jsem si vybrala sama."

"Vadí mi hloupé řeči cizích lidí, náročné cestování, víceméně závislost na pomoci další osoby."

"Nestíhám domácnost, někdy ani to, co bych chtěla s dětmi, problémy s nákupy (s dvojkočárem nemožnost přístupu do obchodů), problémy s hledáním zaměstnání - nezáleží na tom, jestli mám dvojčata, ale že vůbec mám děti."

"Pocit, že vždy některou ze slečen šidím."

"Sklony k tomu, že děti porovnávám mezi sebou ve vývoji. A když to nedělám já, tak okolí."

"Absolutně nejvíc snad ty peníze a malá podpora státu - jeden mateřský příspěvek na dvě děti Na mně mi vadí moje neschopnost mluvit s oběma dvojčaty najednou a kreslit oběma rukama současně."

"Hlavně mám výčitky, že se nemohu naplno věnovat oběma. Když nosím jednoho, nemohu nosit a konejšit druhého."

"Co mi přijde jako slušná nevýhoda, je že máme dvě děti, takže dvojité náklady na vše, ale jednu mateřskou."

"Vlastně mi nic nevadí, jen při nastupování do MHD jsem vlastně i po zakoupení lehkého kočárku závislá na pomoci jiných ;-))) a taky by se mi líbilo nošení dětí v šátku."

11.5.Zůstala Vám po porodu dvojčat nějaká ta kila navíc? Zbavila jste se jich a kdy?
Dvě třetiny maminek uvádějí, že mají bohužel nějaké to kilo navíc.
Tři maminky sice porodem zhubly na váhu nižší než před těhotenstvím, ale v období kojení zase nabraly o to víc.
A zase, většina maminek se nadbytečných kilogramů zatím nezbavila.
Asi 7 maminek udává, že zhubly na menší váhu než před otěhotněním.

"Nezbavila, ani po usilovném cvičení."

"Po porodu jsem zhubla, ale během kojení jsem něco nabrala navíc ( cca 8 kg)."

"Samozřejmě zůstala a vůbec mě to netíží, neboť "matka příroda" moc dobře ví, proč nám "kila na víc" daruje!!!"

"Zatím jsem se jich nezbavila, nemám trpělivost."

"Po porodu ne, byla jsem na původní váze, po kojení mi zůstalo 9 kg (každý měsíc kojení znamenal nárůst o 2 kg, po ukončení kojení se přibírání zastavilo)."

"Zhubla jsem těhotenstvím, teď se to snažím zuby nehty udržet."

"Začala jsem se snažit, když jsem přestala kojit, tj. když bylo klukům 15 měsíců, a na původní váhu jsem se dostala když jim byly 2 roky."

"Zatím mám o 10 kg méně než před otěhotněním."

"Přibrala jsem asi 3 kg. To by mi ani nevadilo, ale tělo vypadá jaksi jinak. Nemůžu se zbavit toho vytahaného břuchu."

"Nezůstala, vážím pořád stejně, ale mnohem více jím."

"Mám zhruba stejně jako před otěhotněním."

"Ano mám asi 10 kg navíc. Už druhým rokem s nimi 2x týdně bojuju a zatím mám 6 kg dole. Ale je to dřina."

"Přebytečných kilogramů jsem se na chvíli zbavila - po dobu kojení, ale pak se mi vše vrátilo zpět."

"Ano zhubla jsem na váhu nižší než před těhotenstvím asi po 8 měsících."

11.6.Najdete si čas i na své záliby, koníčky, sport?
Novopečené maminky dvojčátek uvádějí, že zatím ne. Maminky batolat a starších dětí už ano.

"Zatím to nestíhám, raději odpočívám."

"Přestože mám trojčata, snažím se věnovat maminkám v Klubu dvojčat, kde vedu výtvarný kroužek společně s jednou maminkou."

"Největším koníčkem se mi staly další maminky nejen dvojčat. Dělám laktační poradenství, předporodní přípravu v brněnské poradně pro ženy. Již tři roky jsem aktivní maminkou Klubu dvojčat Brno."

"Zatím ne, ale chystám se !!!"

"Zatím ne (vynechám-li čtení během odsávání mléka), ale plánujeme zavést jeden den v týdnu v péči otce, aby se matka stihla relaxovat."

"Ne v takové míře jako bezdětná, ale čas je."

"Od dvou let ano."

"Pouze pracuji na 40 hod. / měsíčně, jinak jsem nebyla ještě ani u kadeřnice."

"Až poslední dobou, cca od 2,5 roku dětí, ale pouze minimum."

"Ano, ráda pletu a šiji. 1x týdně chodím na aerobik."

"Zatím moc ne, přes den určitě ne a večer jsem většinou docela utahaná, takže spíš pasivní záležitosti, jako je četba, internet, televize… Pohyb mi nechybí, mám ho s nimi za den docela dost a to ještě nelezou ani neběhají :o)"

12.Závěr
Dočetli jste až sem. Doufám, že Vám sepsané zkušenosti alespoň trochu přiblížily, jaké to je mít dvojčata nebo vícerčata. Ano, někdy je to dost náročné, ale myslím, že nakonec se všichni shodneme, že bychom ta naše sluníčka za nic na světě nevyměnili.

Od 16.10.2004 zobrazeno :