Jak (také) na primární enurézu - noční pomočování

Článek jsem zaslala také na www.rodina.cz

Máme dva kluky - dvojčata Ondru a Vítka (r.2001).

Zatímco Ondra je v noci bez plen asi od 26 měsíců,
Vítek se donedávna často ráno probouzel v mokré postýlce.

Jedná se o primární enurézu, se kterou se potýká asi 20% dětí ve věku 6 let.
Dítě dosud není od narození schopno udržet moč v močovém měchýři po celou noc.

Vítek je velmi živý a bystrý chlapec, v noci tvrdě spí, nic ho jen tak nevzbudí.
Psychomotorický vývoj je v pořádku, porod ve 40 týdnu, porodní váha 3,2 kg. Plenky měl až do 5-let, pak jsme je na radu nefroložky přestali dávat. Starším dětem prý nošení plen snižuje sebevědomí. Postel jsme tedy neustále převlékali, prali a sušili.

Vítek v 5-letech na nefrologii prošel základním vyšetřením, vše shledáno v normě. Měřili jsme příjem tekutin a výdej moči, také vše v pořádku. Upravovali jsme pitný režim, neměl pít po 18 hod., někdy to bylo těžké, když viděl, že bráška večer normálně pije a on by chtěl taky. Snažili jsme se pak před ním večer nepít.

Budili jsme na WC ve 22 hod. a 24 hod., a stejně byla postel suchá tak na 50%. Zkoušeli jsme budit i v dalších nočních hodinách, různé časové kombinace, ale k ničemu to nevedlo. Vedli jsme si kalendář suchých a mokrých nocí. Nasadili jsme postupně různé léky na snižování tvorby moči, ale k úpravě v podstatě taky nedošlo. A ani nechci myslet na případné vedlejší účinky těchto léků.

Nikdy jsme Vítkovi nic nevyčítali, nedomlouvali, nenutili prát mokré pyžamo apod. Brali jsme to tak, že se s tím nějak musíme poprat, a že to nakonec dobře dopadne, prostě to chce jenom čas. Na světě jsou mnohem horší věci a nikdy není tak zle, aby nebylo ještě hůř.

Nikdy nespal(i) u kamarádů, ani ve školce přes noc (bohužel, v našem případě naštěstí, naše MŠ podobné skřítkovské noci nedělá, nevím, jak bychom to provedli). Loni v létě nejel(i) na soustředění, řešili jsme s manželem, jak to udělat, aby se ani jeden necítil odstrčený. Vítek, protože nepojede kvůli pomočování. Ondra, že taky nepojede, aby to bráškovi nebylo líto, a ještě více se to nezhoršilo. Tak jsme jim nakonec řekli, že jsou ještě malí (bylo jim sotva 6 let). Jenže, až pak vyrostou, co bude dál?

A pak jsme se dozvěděli od paní doktorky o tzv.enuretickém alarmu. Nakonec jsme si jej pořídili a v březnu 2008 jsme jej začali používat. První 2 týdny jsem spala s Vítkem v pokojíčku, abych v noci mohla asistovat a abychom nebudili Ondru, ten spal zatím s taťkou v ložnici.

Vysadili jsme léky, přestali jsme nějak výrazněji omezovat pití, nebudíme na WC a stal se zázrak.…. Od 4 dne "léčby alarmem" byla postel suchá. Stalo se nám pak asi 3x, že Vítek "usnul na vavřínech" a před spaním vypil větší množství pití, ale i pak měl maximálně trochu mokré slipy, případně pyžamo. Postel byla suchá. Pokud se napil večer "normálně", bylo vše v pohodě.

A jak to funguje?
Do slipů jsem prostřihla nahoře u gumy otvor, kudy se zastrčí malé čidlo, které je spojené malým kabelem k alarmu, který se připne na límec od pyžama. V momentě, kdy se objeví první "vlhkost", alarm spustí, močení se zastaví. Zazní jeden z 10 různých náhodných signálů podobných alarmům v autě, jen ne tak nahlas.

Vítek si alarm obsluhoval sám, když zazněl signál, musel odpojit kabel a alarm vypnout. Zpočátku šel i na WC na domočení, ale po 14 dnech už ne. Prostě si vzal suché slipy a znovu zastrčil čidlo na "to správné místo". Je důležité čidlo dobře umístit, protože když jsem jej tam zpočátku umisťovala já, tak jsem se dost dobře netrefila, alarm pak spustil pozdě, až když bylo mokro všude. Takže Vítek to pak zvládal sám, přece jen ti chlapi vědí, kde "to" mají asi líp….ó))). A pak už spal sladce až do rána.

Vítek byl nadšený, no a my samozřejmě s ním.

Od 1.července (tedy asi po 3,5 měs. používání) jsme alarm přestali Vítkovi na noc dávat. Paráda, držel se, ani jedna nehoda. A to si myslím, že jsme pitný režim kolikrát taky neuhlídali, snědl třeba v 19 hod 1/4 melouna a do rána v pohodě.
Byli jsme na dovolené 14 dní, tedy v cizím prostředí, a taky to Vítek ustál.
Kluci konečně odjeli na to vytoužené soustředění s florbalem, alarm jsme Vítkovi zabalili s sebou, ale nebylo to potřeba, vše bylo OK.
Po měsíci ve škole, v 1.třídě, měl Vítek v říjnu opět asi 5 "nočních epizodek", nasadili jsme okamžitě alarm a zase to bylo dobré.
Nyní je Vítek v pohodě, více jak rok a půl bez nehod.

Alarm
Jen malá připomínka pro výrobce. Kablík občas vypadl z přístroje a pak při "nehodě zarytě mlčel". Museli jsme tam dát gumičku a kabel k přístroji přichytit.





Napište mi prosím, zda jste také zkoušeli tento alarm, zda se zadařilo, či nikoliv.

Asha, Kuba 3/04, Mára 8/06
19.10.2009
Ahojky, píšu své zkušenosti s alarmem, který jsme koupili a začali používat na základě tohoto článku a mailu od autorky. DÍKY!!!!

Najeli jsme v srpnu 2009 na alarm a po pár počůráních, kdy toho pustil víc a museli jsme prát (asi 7x), už šlo jen o mininehody nebo kapky (takže bez praní postele), které unikly, ale Kubík čůrání včas típl (za jekotu alarmu :-) ), takže musim říct, že jsem z alarmu nadšená, neboť máme měsíc bez nehody!!! Spala jsem ze začátku s ním, abych mu pomohla alarm obsloužit a převléct ho.

Takže přestávám večer řešit pití a nechávám to na něm. S alarmem spí stále, právě kvůli tomu, že ho přestávám omezovat v pití. A to mu na prázdniny chtěli dát hormony, které jsem odmítla, že ještě počkáme a asi půl roku jsem se u Dr. stále ptala po alarmu pro 5letého, prý je moc malý. No ale nakonec jsem alarm viděla jako jediné rozumné řešení a jsem ráda, že jsem ty peníze obětovala a přesvědčila manžela. Syn je totiž z těch, kteří mají tvrdý spánek a na čůrání se nám nikdy sám nevzbudil.

Druhé počůrávání-odnaučování mě teprve čeká, druhý syn je lautr to samé, jsou mu 3 roky a po O se na čůrání nevzbudí, klíďo se počůrá, takže noc vůbec neřeším, má na spaní plínku a uvidíme časem.

Kubíkovi sem jí sebrala po dohodě se Dr. až skoro v 5,5 letech (letos v červenci). Do té doby to nemělo cenu, vzájemně jsme se bez plínek trápili se 100% nehodovostí. Pak sem ho asi měsíc v noci budila, ale přišlo mi to jen jako řešení suché postele... Pravda tedy je, že občasné suché ráno, kdy sem Kubíka dala v noci vyčůrat, pomáhalo ke zvednutí Kubíkova sebevědomí.

Ale z alarmu je nadšený i on a je na sebe pyšný, že už nemá plenky, za které se, když jsme jeli s partou v létě na dovolenou, už styděl (dávala sem mu je tajně).

Díky za takovou vychytávku jakou je alarm a díky za Tvůj článek!!!