Dvojčata a školka


Alena, dvojčata Eliška a Martínek
Také jsme začali chodit v září do školky. Já už začala pracovat v červenci, takže děti měli odvykačku přes prázdniny. Nejdřív s tatínkem a pak i s prarodiči. To Martin tak dvakrát oplakal. První dva dny jsme děti brali ze školky po obědě. První den se moc těšili a také pohodička. Druhý den už věděli kam jdou a Martínek ve školce při loučení pár slziček uronil, ale jinak dobrý. Od dalšího týdne už začali chodit na celý den.

Moc se jim tam líbí. Ráno často vstávají dřív než já (5:45) a budí mě, kdy že už půjdeme. Pak mě honí až ke školce. Jsem skoro v poklusu (a to to máme do pěkného kopce asi 3/4km). Takže slušná rozcvička.

Ve školce dobře spí i jedí bez potíží ( jen ta hrachová kaše jim nejede). Jsou prý hodně rozlítaní, je jich plná místnost a neposedí. Paní ředitelka se mi nedávno zeptala, jestli jsou takhle hyperaktivní pořád. A já na to, že nevím, že mi přijdou normální, protože já jiné chování jiného dítěte nemohu porovnat. Takže aspoň vím, proč mi dávají tak zabrat.

Odpoledne je vyzvedává dle možností buď taťka, já nebo prarodiče.

Aby se jim tam líbilo, tak jsme jim už od zápisu v dubnu školku vychvalovali " až do nebe", jak si pohrají a najdou kamarády. Je pravda, že jsou hodně ostřílení, jen nevím odkud. Vždyť první noc beze mne prožili u babičky teprve před 14ti dny.

Jinak u nás se platí 500Kč školné. 25Kč stravné po "o" a 30Kč je celodenní. Dále 500Kč na půl roku SRPŠ. Kroužky tu také máme, ale tříletí jsou na ně většinou moc nerozumní. Takže až napřesrok.

Hanka, Pepík, dvojčata Amálka a Matyáš
Školka - právě náš aktuální problém. Právě jsme začali chodit (3,5 roků) na 5 dní v měsíci - jen do oběda. A je to síla. Myslela jsem, že když jsou 2 společně a jen na půl den, že nebude žádný problém, navíc děti jsou zvyklé být "bez mámy", občas vypomáhá kamarádka, které za hlídání platím, rovněž prarodiče, také chodím na lekce angličtiny pro maminky na MD, kde je zajištěno hlídání dětí a navštěvujeme mateřské centrum. U staršího syna, do 5 let jedináček, velký závislák na mámě, jsem měla velké obavy, jak to sám ve školce zvládne - a nebyl vůbec žádný problém, nikdy tam ani nezaplakal, byl úplně v pohodě.

A jak to vypadá s dvojčaty? První den se velmi těšili, ale když ve školce pochopili, že máma tam s nimi nebude, spustili řev. Druhý a stejně i další dny už řvali ráno po probuzení, že do školky NE, jedině S MÁMOU. Po příchodu nastal boj v šatně, pak příchod ke třídě doprovázený křikem - to už vybíhaly 2 učitelky, ty děti ode mě odtrhly a zabouchly rychle dveře od třídy - no a já odcházela značně rozhozená doprovázena křikem mých dětí ztlumeným zavřenými dveřmi... Celé dopoledne, místo abych si "užívala volna" nebo doháněla resty v domácnosti, jsem se trápila, jak to tam ti mí chudáčkové sami vydrží...

Po obědě jsem nalezla ve školce dvě naprosto spokojené děti, dle vyjádření učitelky přestaly s brekem ihned po mém odchodu :-))) a byly úplně v pohodě... Amálka pak sice k večeru vyprávěla, že paní učitelka je "moc zlá a má kladivo a bije mě s ním do hlavy" - ale to samozřejmě bereme s rezervou :-)))

Dnes jsme do školky už nešli (vypršelo těch 5 dní, tak zas až v listopadu) - a ráno se moc divili, proč jsme doma a kdy že zas půjdou :-))) Tak zase za měsíc začne zvykání na školku znovu - moc mě mrzí, že je možné nechávat děti denně na 4 hodiny ve školce každý den až od ledna 2006 - tak sotva si děti na školku zvykly, znovu zůstáváme doma a další měsíc to začne znova.
Hanka + dvojčata Amálie a Matyáš (3,5) + Pepča (8,5)

Veronika, Jiříček a Mireček
Zde jsou naše školkové začátky :
Kluci začali chodit do školky o měsíc dříve, neb mi byla nabídnuta práce, která byla pro mě šancí. Týden před pravidelným nástupem do školky jsme chodili na zvykačku. První den jen na hodinu (celou proplakali), druhý den místo do svačiny šli též jen na hodinu, aby neměli zbytečné trauma. To trošinku pomohlo. Třetí den byli ve školce do svačiny. Čtvrtý a pátý den do oběda. Od pondělka začali chodit na tvrdo i se spinkáním. Každý den popisovat nebudu, ale první dva měsíce jsem si obzvlášť užila s Jiříkem. Opravdu těžce nesl, že se musí ode mne odloučit, ale věřte, že to nás moc překvapilo, neb jsme to čekali od Mirečka. Ten se přizpůsobil o něco rychleji a i dříve se zapojil do společných her. Dnes po sedmi měsících se do školky těší moc oba a už kolikrát v neděli o školce pořád povídají a říkají mi s kým si budou hrát. Kamarády mají teda oba stejný, ale Mireček nám ještě hodně povídá o jedné holčičce ó))

Rozlišování - v první třídičce jedné učitelce celkem dělal problém mi říci, který lépe maluje, který papá a který ne, který je větší šikula a se kterým mám více trénovat. To bych ještě překousla, ale jednou se jeden poblinkal a ona nevěděla který. Až doma dle trička jsem poznala, který to byl. Myslím, že by si to mohla hned napsat, když zapomínala. Nyní v druhé třídičce je to fajn. Dostali jsme čerstvě vystudovanou učitelku, která má velký zájem spolupracovat, což opravdu oceňuji.

Školka - platíme 200,- na každého školkovného a za jídlo platíme na jednoho 23,- Kč.

Vstáváme v půl šesté, což není pro nás problém, neb nás takto trénovali pořád ó))

Ve školce často hrají divadlo, což kluci mají moc rádi. Když kluci nastupovali, tak jim nešlo moc ještě povídat. Měla jsem celkem strach, jak to zvládnou - zvládli to na jedničku. Během jednoho měsíce se strašně moc naučili a jejich "řeč dvojčat" kterou velmi dobře ovládali pomalu zmizela.

Oblékání - doma pořád chtějí od maminky a přiznám se, že než abych čekala hodiny, než se obléknout, tak to udělám sama, ale ve školce je učitelky moc chválí, jak jsou šikovní. To samé je s jídlem. Doma už kolikrát nevím, co dělat aby jedli, nemyli si ruce v polívce atd., ale ve školce jsou prý vzoroví - neřádi ó))

Jediný problém, který jsme ještě nepřekonali je, že Jiřík nechce ve školce na velkou. Jednou tam totiž spadnul do záchoda a od té doby to radši drží až domu, a pak si kolikrát stěžuje na bříško. No věřím, že to brzo už překleneme.

Všem maminkám, které mají před sebou tento odlučovací úkol se svými dvojčátky přeji mnoho síly a co nejméně slziček, jak dětí, tak vašich. Uvidíte, že nakonec se dětem bude moc líbit a přijde doba, že budete stát za oknem a chtít jim zamávat, ale oni si na vás po zavření dveří ani nevzpomenou a vy tam budete stát sama. Aspoň to se stalo už mě a bylo mi to v té chvíli fakt moc líto.

Helena, Evička a Alex
Tak jsme 5.9. 2005 statečně zahájili školní rok v MŠ. Je to úplně jiné než v jeslích. Děti si zvykají poměrně dobře. Jenom každý den absolvuji při odchodu ze školky rozhovor typu: "Jak jste se měli ve školce?" Děti: "Dobře, ale už jsme tam naposledy, zítra jdeme do našich jesliček." A já: "Tam už nepůjdete, tady máte hodnou paní učitelku a kamarády apod." Evička: "To jo, ale já mám ráda tu svoji tetu Fetu (Květu), takže dneska už fakt naposledy." No a potom už mi vypráví na dotaz, co dělali ve školce, tak jak papali masíčko, brambůrky apod. dle jídelního lístku. Asi je to pro ně (Alexe) největší zážitek za celý den, protože přesně ví, co měli ke svačině ráno i odpoledne, co měli k obědu, ale jakou se učili básničku, jak si hráli na zahradě, to jaksi totálně vypouští. Vlastně včera mi oznámil, že teda dneska necvičili, že asi teta zapoměla.

Jinak platíme školné 450Kč + 540Kč stravné. SRPŠ (jestli se tomu tak říká) je jednou za rok 400Kč. A ještě se platí dobrovolný příspěvek na adoptované dítě v Indii.

Do školky si nosíme plyšového psa a opici.
Ven chodí denně (zatím), kroužky mají: keramický, kreslící a jinak výtvarný, flétničku, turistický kroužek, angličtinu, tancování a letos poprvé kroužek jógy. Pro tak malé děti, jakou jsou naši je jenom tancování. Za kroužky se platí. Jenom snad za flétničku a jogu se neplatí nic. Jinak se kroužky pohybují od 300Kč do 600Kč na půl roku.

Jak to mají s jídlem nevím, protože dvojčata jsou schopna najíst se decentně příborem. Jídlo je jejich velký požitek, tak tenhle problém neřeším. Taky neřeším jestli je někdo obléká a obouvá, protože i to zvládnou, ale předpokládám, že ano.
Jestli jsem dobře koukala na záchodky, tak nočníčky u nás taky nemají, ale zase jak jsem se bavila s paní učitelkou, tak není problém si přinést flašku na pití, pokud je dítě na ni zvyklé. To samé s dudlíkem. Ve školce dítě odnaučí.
Ve školce odpočívají všichni. Nemusí spát, ale odpočívat ano. Jenom předškolákům se doba spánku zkracuje, aby si zvykli o školy.

Školku máme vedle baráku, je malá, cca 80 dětí a čtyři třídy. Není nějak extra moderně zařízená, ale přístup učitelek mi přijde fakt bezvadný. Zatím. Já pracuji čtyřivadvacítku a tři dni volna. Tudíž jdou jednou do školky na půl sedmou a domů ve tři a jinak chodí na osmou a domů taky ve tři. (Co bych si neodpočinula) Děcka snídají třístovku teplého mléka a v půl devaté mají svačinu.
Se školkou mi pomáhá manžel, ten dělá klasicky na osmičky. Od 7.30 -16.00 hodin. Jinak naše mám přes celou Prahu a manželovo rodiče bydlí u Unhoště a nejsou zrovna hlídací babi a děda.

Tak to je zatím asi tak všechno. Ahoj Helena

Pavla, Ondra a Vítek
Školné je v naší MŠ 250 kč/měs a stravné 22kč/den, kdo chodí po obědě, jen 20kč/den.

Na začátku každého roku máme přinést 4 role toalet. papíru a 10 pap. kapesníčků a 1 mýdlo. Občas přinést bonbóny a na odměny. Na informační schůzce rodičů ve školce nám řekli, že děti se nesmí pravidelně počůrávat, ale pokud se to občas stane, nic se neděje.

Měli by si umět obout bačkůrky a obléknout si tepláčky a tričko. Měli by se umět najíst sami lžící, ale pokud jim to moc nejde, učitelky je dokrmí. Bryndáky se nevedou.

Do jídla děti nenutí, ale snaží se, aby to děti alespoň ochutnaly. Při obědě děti prostírají talíře a příbory. Po jídle samy sklízejí nádobí ze stolu. Ke svačinkám bývá 1/2 chleba s pomazánkou. K pití je stále k dispozici čaj a mohou ho vypít kolik chtějí.

Děti si samy chodí na WC, kdy chtějí, jen před vycházkou a spaním se jdou vyčůrat všichni. Měli by si umět utřít zadeček, ale pokud ne, tak alespoň zavolat na paní učitelku a ona už dílko dokoná. Nočníky se také nevedou.

Před spaním se čte pohádka. Na spaní si mohou přinést z domova svou malou hračku.

Ven se chodí téměř za každého počasí.

Ve školce jsou i kroužky, hudební, výtvarný a keramický. Chodí se do divadla, na výlety a jiné akce.

Ve školce děti také slaví své narozeniny, oslavenci přinesou z domova bonbónky.

Barvy se učí na lentilkách a jsou také za všelicos odměňovány.

Režim:
6:00-8:00 příchod
8:30 svačinka
9:00 cvičení, hraní
10:00 vycházka
11:30 oběd
12:30-14:00 spánek
14:15 svačinka
14:30-16:30 odchod

Náš celkový dojem ze školky je celkem dobrý.

Kluci ve školce zpočátku brečeli, po týdnu si oba zvykli, Ondra se přizpůsobil rychleji.

Kluci chodí do jedné třídy, ale nesedí vedle sebe u stolečku a ani vedle sebe nespí, nechodí spolu venku ve dvojici.

Ve školce jsme první krátce po 6 hod., odcházíme po půl třetí. Kluci ráno vstávají v 5:30, já v 5:15. Všichni se stihneme i nasnídat. Ráno klukům pouštím Krtečka, lépe se nám to stíhá.
Kluky už ráno obléknu do tepláčků, abych je pak hned ve školce nemusela převlékat. Jedem autem, tak nevadí, že mají tepláky a ne kalhoty. Odpoledne to samé, domů jedou opět v teplákách.
Do školky jim dávám i náhradní oblečení a horší oblečení na ven. Na spaní se převlékají do pyžámek.

Ač jsem se bála, jak budu stíhat práci, domácnost a školku, tak je vše v pohodě, snad ještě lépe než předtím. Protože doma moc nejsme, nepořádek neuděláme a tudíž uklízím o mnoho méně intenzivněji než dřív. Obědy máme všichni v práci a ve školce, a proto nemusím vařit teplá jídla. Manžel se doma také zapojil (přece jen už mu skončila ta rodičovská dovolená -óó)).
Na kluky se odpoledne moc těším, je to prostě paráda.

Kluci ve školce chodí na keramiku a vytvářejí skutečná veledílka.

Oba pracujeme na směny, takže máme co dělat, abychom se s dětmi prostřídali.
Někdy (tak 1x do měsíce) nám to ale nevyjde a skutečně potřebujeme pomoc děti ráno odvést do školky, nebo vyzvednout.
Bohužel manželovi rodiče, i když s námi bydlí na patře v domě (tchán je dokonce v důchodu), nám za celý ten rok kluky ani jednou do školky neodvedli ani nevyzvedli. Takže jsme vše složitě řešili s mými rodiči, kteří bydlí na druhém konci města.

Asi rok po ukončení školkové docházky jsme u psycholožky zjistili (byli jsme zde kvůli Ondrově koktání), jedna paní učitelka z druhého oddělení má zvláštní výchovné metody. Když dítě něco provedlo, muselo celý den sedět u tzv. trestného stolečku. Paní učitelka stála nad ním a povídala: "Počkej, až odpoledne přijde maminka a všechno jí řeknu!!! Ta se bude na tebe zlobit, že jsi jezdil autíčkem po zdi a (trochu) poškrábal malbu!!! Počkej, to budete muset zaplatit, to se bude muset vymalovat celá školka!!! ...... a tak dále dokolečka, do odpoledne bylo i to nejodolnější dítě vystresované. Dále si Ondra stěžoval, že když na něco paní učitelce dost rychle neodpověděl, tlačila na něj, ať dělá.....Když jsem se nyní po 3 letech tohle dozvěděla, nafackovala bych si, do jaké školky jsme to kluky dali.
Paní psycholožka toto uzavřela jako příčinu počátku Ondrova koktání.



Od 20.9.2005 zobrazeno: