Naše zkušenosti s dvojčaty


Zde bych chtěla uvést jak jsme si (ne)poradili s dvojčaty v různých etapách jejich života.
Vše je zde popsáno jen stručně, podrobnější popis je v Deníčku.

Pokud by Vás zajímalo něco, co zde uvedeno není, napište mi.

Početí Kojení Pleny a nočník Kyčle Perličky
Těhotenství Dudlíky Ohrádka Vývoj Obtížná období
Porod Spinkání Kočárek Co už umíme? Výchova
Po porodu Koupání Autosedačky Jak rosteme Oblečení
Cesta z porodnice Jídlo a pití Procházky bez kočárku Plavání Školka
Doma Zoubky Řeč Nemoci Ostatní


Početí dvojčat

Tak zde je každá rada drahá. Většinou vše záleží na přírodě, zvlášť pokud se u vás v rodině dvojčata již dříve vyskytovala.
Někdy napomůže vysazení antikoncepce bezprostředně před otěhotněním.
Vysoké záruky na početí dvojčat máte po absolvování IVF. Ale myslím, že IVF na přání se ještě neprovádějí.

Těhotenství

6.týdnů
To, že jsem těhotná, jsem se dozvěděla asi 10-tý den po početí. Těhotenský test z moče byl pozitivní jen slabě, ale byl. Test na HCG z krve už byl zřetelnější. Něco10.týdnů; Ondra ? přes 250 jednotek. Další den už to bylo něco přes 500 jednotek.
To, že budeme mít dvojčata, jsme se dozvěděli z UZ asi v 6 týdnu těhotenství. Byly to dvě černé placky s malými, již tlučícími srdéčky.
Raní nevolnosti jsem neměla, těhotenské chutě také ne. Zato jsem náhle ztratila chuť 10.týdnu; Vítek ?na sladké. První pohyby jsem ucítila asi v 16 týdnu, bylo to takové lehounké ťukání. Od 4 měsíce se mi zrychlil tep na 92/min. Předtím jsem měla 65/min. Mírně 39.týdnů mi stoupl tlak. Pálila mě žáha už od 4 měsíce.
Test na AFP v 17 t jsem měla "za roh", což se přičítá vícečet.těh., ale jinak vše OK a tak nebylo nutné provádět amniocentézu. Na váze jsem přibrala celkem 24 kg, v pase pak 50cm (celkem tedy 120cm, docela síla). Jinak to proběhlo docela dobře a do nemocnice mě uložili v 38 týdnu pro jistotu. Neměla jsem žádné předčasné kontrakce. Dvakrát denně mi dělali CTG a 6x denně poslouchali ozvy plodů, toto byl standardní postup u všech pacientek. Sestřičky mi říkaly, že mají vypozorováno, že kluci prý mají tepovou frekvenci okolo 130/min a holky okolo 150/min. Nám to tak vyšlo.

Porod

Voda mi praskla koncem 40 týdne. Byla zelená. Kluci se narodili císařským řezem v půl dvanácté večer. Měli 4,0kg /54 cm a 3,2kg/51 cm. Měla jsem zavedený epidurál. Manžel byl u porodu. Porod jako takový trval asi 10 min, zato šití trvalo přes hodinu. Ztratila jsem asi 1000 ml krve, což více než obvykle (cca 300 ml). Kluci byli mezitím umístěni na novorozenecké oddělení a já pak na pooperační pokoj, kde jsem pobyla dalších 24 hodin.

Po porodu

Porodnice Ke kojení mi děti přinesli asi 8 hodin po porodu. Zatím se o kojení moc mluvit nedalo, mléko se mi spustilo až 6 den po porodu. Děti jsem tedy pravidelně přikládala, každého asi na 30 min. Kluci byli před a po každém kojení zváženi, aby se zjistilo, kolik vypili. Pak byli dokrmeni z lahve. I s přebalováním vyšla tato seance na 1,5 hodiny. Pak 2 hodiny pauza a zase nanovo. Při kojení jsem zpočátku vždy požádala sestru, aby mi pomohla s přisátím dítěte a pokud se pak pustilo, zavolala jsem ji znovu. Začali jsme také, za pomoci sester, kojit dvojčata najednou v tzv. fotbalovém bočním držení. Všechno to bylo dost náročné. Domů jsme odcházeli s tím, že Vítka musím po každém kojení dokrmit 50 ml z lahve.
Už v porodnici jsem budila děti současně. Když se vzbudil jeden, dostal najíst a pak jsem hned vzbudila druhého. Rychle si na to zvykli.
Nebrala jsem si děti na spaní do postele. Jednak bychom se tam asi nevešli, a pak jsem nechtěla, aby si na mou neustálou přítomnost zvykli. Co pak budu dělat doma. Takže kluci spali spolu v jedné postýlce. A v podstatě spali od kojení ke kojení.
Domů nás pustili 10 den po porodu. Čekalo se, až se naplno rozběhne kojení.

Cesta z porodnice

Jeli jsme autem. Byl první školní den a venku bylo teplo. Kluci byli v autosedačkách Chicco (typ vajíčko) proti směru jízdy. Sedačky jsme hodně položili, takže kluci byli hezky sbalení do klubíčka. Zatím neznám nikoho, kdo by dal novorozence do autosedačky. Všichni vozili děti buď v taškách, nebo na ruce. Autosedačky mi přijdou bezpečnější.

Doma

Hned mi bylo líp, fyzicky i duševně.
Moc návštěv na můj vkus.
Paní doktorka se přišla na děti podívat druhý den po příchodu domů. Zkusili jsme Vítka nedokrmovat po kojení. První tři dny sice nepřibral, ale za týden už ano. Takže byli plně kojeni oba.

Kojení

KojeníOba byli plně kojeni do 8 měs., s příkrmem pak do 15 měs. Kojila jsem každé 2,5 - 3 hodiny, ve dne v noci. Zpočátku to bylo 30 min. na každé dítě (prokojila jsem i 8 hodin denně), pak se to postupně zkracovalo. Ve 3 měs. to bylo 20 min., v 6 měs. už jen 5 min.
Kluky jsem kojila současně i zvlášť. Později jsem potřebovala, aby mi je někdo podal, protože byli brzy dost těžcí (4 měs. = 8kg) a jednou rukou bych je neunesla. Teď lituji, že jsem si nepořídila ten kojící polštář, kamarádka na něm kojila děti současně do roka.
V noci jsem kojila v sedě v obývacím pokoji, měla jsem rozsvícenou lampičku a četla jsem si. V posteli jsem nekojila.
Kojila jsem děti z každého prsu střídavě, jednak aby byla tvorba mléka rovnoměrná (Ondrášek sál rozhodně více než Vítek) a jednak aby kluci při kojení neleželi stále na stejné straně, tím nehrozilo, že by stáčeli hlavičku k jedné straně.
Byla docela fuška, si vzpomenout kterého jsem na jaké straně kojila naposledy.
Kojila jsem do 15 měsíců, pak se kluci během týdne sami odstavili.

Dudlíky

S dudlíkama nám kluky přinesli hned první den v porodnici. Překvapilo mě to. Ondra pak začal dudlík odmítat, takže po pár týdnech už byl bez. Vítek měl dudlík do 9 měsíce, pak už ho nechtěl.

Spinkání

S námi Kluci s námi spali v ložnici do 11 měsíce. A až do té doby se budili každé 3 hodiny ke kojení. V noci jsem na kluky pokud možno vůbec nemluvila, ani se na ně nesmála, pouze jsem je rychle přebalila a nakojila. Rychle si zvykli, že v noci se pouze spí, že si hrajeme přes den.
Snažili jsme se děti nezvykat na žádné uspávání chováním, houpáním, kojením. V pokojíkuProstě jsem je už od narození po kojení položila do postýlky, pohladila po vláskách, zazpívala, dala dobrou noc a spalo se. Každý měl svou vlastní postýlku.
Asi do 3 měsíců spali v rychlozavinovačkách, pak ve spacích pytlích do 21 měsíců. Pak už v nich nechtěli být.
V 11 měs. kluci dostali svůj dětský pokoj a najednou spali bez přerušení celou noc.
Ve 20 měs. začali z postýlek vylézat a proto jsme je dali do velkých postelí. Chvíli trvalo než si zvykli, že se tam má spát, v noci vylézali a promenovali se po bytě. Postranice na postelích neměli, jen jsme dali před postele molitanové matrace a peřiny, aby když tak spadli do měkkého. Děti se tak prý naučí rychleji nepadat. Vítek nespadl ani jednou, Ondra asi 3x.
Asi do 6 měs. nebyl problém se spaním přes den, kluci prostě odpadli kdekoliv. Ale později už jen tak někde neusnuli a i dokázali únavu překonat, jenže pak byli protivní a utahaní. Dávala jsem je tedy pravidlně spát a to tak, že vždy zhruba 3 hodiny byli vzhůru a pak jsem je uložila do postýlek. Zpočátku se jim to moc nelíbilo, ale pak si zvykli a pěkně usínali.
Ješte ve 13 měsících spali kluci 2x po 1,5 hodině přes den, od 14 měs. spí už jen po obědě. Vydrží spát přes 2 hodiny.
Občas se vyskytnou problémy s usínáním, kluci v pokojíku lítají a nechtějí spát, to si tam pak sednu s knížkou a čtu si tak dlouho, dokud neusnou. Většinou max. 15 min.

Koupání

Ve vaničce
Do 8 měsíce po jednom ve škopíku, nyní ho používám na prádlo.Koupali jsme společně s Pavlem. Měli jsme to sehrané, takže to netrvalo dlouho a mohli jsme koupat každý den. Ve vaně Od 8 měs., kdy začali oba kluci stabilně sedět, jsme je koupali najednou ve velké vaně. Což se značně urychlilo. Asi po 1 roce se koupání stalo pro nás rodiče příjemnou záležitostí, protože kluci si ve vaně spolu vyhráli a my tudíž mohli tu půlhodinku odpočívat. Do koupelny vidíme rovnou ze sedačky z obýváku.
Co se týká stříhání nehtíků, vlásků, čištění oušek, mytí hlavy a podobných záležitostí, jsme vše zvládli nenásilnou formou. Miminkům jsem nehtíky stříhala hned po kojení, kluci byli vždy takoví ospalí a podajní. Později jsem nehtíky stříhala při Večerníčku. Když náhodou kluci nechtěli za žádnou cenu spolupracovat, řekla jsem, že je ty douhé nehtíky budou kousat, a když ani tohle nepomohlo, odložila jsem to na jindy. Nyní jen řeknu: "Kdo chce stříhat nehtíky?", hned oba přiběhnou a ještě se dohadují, kdo bude první.
Vlásky stříhám sama mašinkou. Zpočátku (v 1 roce) jsem vždy ostříhala nejprve manžela, aby kluci viděli, že to nic není. Pak si Pavel vzal jednoho na klín a stříhalo se. Brzy si na to zvykli a nyní je stříhám úplně sama, pěkně sedí na vaně a sledují se v zrcadle.
Při mytí hlavy jim nejvíce vadilo splachování, ale pak jsem jim sprchu dala do ruky a teď si splachují šampon sami. Samozřejmě, že u toho asistuji.

Jídlo a pití

První lžička
Od 6 měsíce V židličkáchjsme začali zavádět příkrmy, ale nechutnalo jim to. Dávali jsme mixovanou zeleninu, ovoce, kukuřičnou kaši, jogurty. Nakonec jsem to vše musela přisladit. Kojení stále převládalo. Začali trochu jíst až od ukončeného 8 měsíce.
Zpočátku jsme kluky krmili v autosedačkách, oba najednou, jednou lžičkou z jedné
Na velkých židlíchmisky. S pitím (zaváděli jsme od 6 měs.) byl z počátku trochu problém, kromě kojení nechtěli nic jiného. Pak jsem jim do hrnečku se savičkou (kojenecké lahve jsem nedávala) zkusila dát převařenou vodu a to se pak mohli upít.
Od 9 měs. už seděli v dětských židličkách. Protože vylézali, měla jsem je z počátku připoutané klasickými kšírami.
Sami začali jíst lžičkou ve 19 měs. a vidličkou ve 22 měs.
Od 22 měs. už sedí na velké židli, ale mají pod zadečkem podsedáky.
Výhradně z klasického hrnečku (porcelánový s jedním ouškem) pijí od 2,5 let.

Zoubky

14.jpg(13 kb)První zoubek měl Vítek v 6 měs, Ondra v 8 měs. Všech 20 zubů mají oba v 1,5 roce.
Od 1,5 roku čistíme zoubky ráno a večer. Večer dostanou kartáčky do vany, ráno si je čistí společně se mnou u umyvadla. Máme docela velkou spotřebu kartáčků, kupujeme 1x měsíčně nové, protože je kluci koušou. Ve 2,5 letech si už sami docela obstojně zoubky vyčistí.
Poprvé k zubaři jsme šli ve 2 letech. Klukům se to líbilo, Vítek krásně otevřel pusinku. Ondra se taky snažil, ale nějak tu pusu otevíral špatně, vůbec mu tam nebylo vidět. K zubaří chodíme každého 1/2 roku.
Vítek má v 5 letech 24 zubů. Ondra asi o půl roku později.
První zuby vypadly Vítkovi v 6,5 letech, Ondrovi o celý rok později v 7,5 letech.

Pleny a nočník

Už jsme profíci Používali jsem jednorázové plenky. Zpočátku jsme přebalovali při každém kojení, to je 8x denně (pokaždé byla v plence stolička). Asi od 5 měs. se to zkrátilo na 5x denně, kdy odpadlo noční přebalování.
Od 10 měs. jsme kluky zkoušeli občas posadit na nočník, ale nic jim to neříkalo. Pokud se něco povedlo, byla to spíš náhoda.
Ve 21 měs. jsme kluky začali učit na nočník. Jednoho krásného dne jsme jim pleny prostě nedali. První dva dny to byla hrůza, počůrali celkem 2x 12 tepláků a slipečků. Pak se to začalo zlepšovat, nejdřív hlásili, že se počůrali É, pak hlásili, že už čůrají a nakonec, že budou čůrat. Vítek si začal sám říkat za 6 dní a Ondra za 8 dní. Dokonce si začali i sami na nočník sedat. Ještě dlouho se nějaká nehoda občas stala.
Ven bez plen začali chodit od 22 měs. Nejdřív čůrali jako holčičky, teď už jako chlapečci ve stoje. Nerušit!
Do záchodu začali čůrat sami ve stoje ve 2 letech a 2 měsících, vylezou si na takový malý 13,1.jpg(1 kb)
stupínek z Ikey.
Pleny při poledním spánku jsme odbourali ve 2 letech 3 měsících. Opět jsme zkusili naší osvědčenou metodu, pleny jsme jim nedali, a slíbili jsme bonbónek, když se nepočůrají. U Ondry to zabralo okamžitě na 100%. Vítek se do 3 let ještě občas počůral.
Ondra je od 2 let a 5 měs. úplně bez plen. Přišlo to ze dne na den.
Do záchoda s dětským prkénkem kakají od 2 let a 7 měs., nočníky již nepotřebujeme.
Vítek vydržel bez plen na noc okolo 3 let. Plenu na noc najednou nechtěl a řekl, že to vydrží do rána. Vydrželo mu to asi měsíc, pak se buhužel zase začal počůrávat, když začal chodit do školky. Asi ho to nějak vykolejilo, školku zpočátku celkově snášel hůř. Zkusili jsme nejdřív pleny na noc nedávat, jen podložku, kterou jsme stále měnila. Vítka jsem 2 x v noci budila na WC, ale stejně se mezitím stihl ještě počůrat. Takže nakonec jsme to po 2 měs. vzdali a pleny jsme mu na noc opět dali. Dáváme ji ale až po 22 h, kdy ho dám ještě vyčůrat. Plena je jen zřídka ráno suchá a tak čekáme co bude dál.
Od 5-ti let jsme začali chodit na nefrologii, na nic podstatného se nepřišlo. Pak jsme zakoupili v 6,5 letech enuretický alarm a během 14 dnů bylo po problému. Neuvěřitelné.

Ohrádka

V arkýři V pokojíčku Nejdříve si kluci hráli na zemi, pod ně jsem dala pěnové puzzle 2m x 2 m. Pak začali lézt po celém bytě a štrachat kde se dalo,takže jsme jim asi v 9 měs. ohradili prostor v arkýři 2,2m x 1,2m. Pak, v 11 měs., dostali svůj pokojíček a tak jsme dali ohrádku mezi futra, kde zůstala až do 21 měs. Pak ji začali přelézat. Kluci v ohrádce neprotestovali, nedávala jsem je tam řvoucí, aby to nechápali jako trest. Vždy jsem tam chvilku pobyla s nimi, a pak jsem se nenápadně vytratila. Vydrželi tam v pohodě i přes půl hodiny.

Kočárek

7 měsíců 1. Máj Trojkolka V zimě Náš první byl sporťák s nepřehazovací rukojetí. Prostě nic jiného v přijatelné ceně, kromě hlubokých kočárků nebylo. Potřebovala jsem do něho dát 2 lehké přenosné tašky, abych mohla kluky nosit po schodech do 2 patra. Nemáme výtah, takže kočárek byl přivázaný ve vestibulu. Měl sice nafukovací kola, ale byl dost těžký na ovládání oproti trojkolce, kterou jsme si koupili pak. Trojkolka byla skvělá. Nedám na ni dopustit. Kluci v ní jezdili od 9 měs. do 22 měs.
V zimě byli kluci v kombinézách, ve vyteplených pytlích a navrch nánožník. Při opravdových mrazech se pod nánožník vešla ještě deka.
U obou kočárků byla šířka okolo 83 cm. Skoro nikam jsme se nevešli. U trojkolky jsem to řešila tak, že při průjezdu dveřmi jsem vždy vyndala jedno zadní kolo (šlo to snadno i jednou rukou), projela jsem i s dětmi a zase ho nasadila.

Autosedačky

92.jpg(3 kb) 0-18 Kg Do 36 Kg Nejdříve jsme měli zn. Chicco, typ vajíčko do 13 kg. Byly skvělé, klukům se v nich líbilo, od 3 měsíce se uměli sami houpat. Vydržely nám do 9 měsíců, pak jsme pořídili opět Chicco, od 0-18 Kg. S těmi jsme byli také spokojeni. Mysleli jsme, že nám vydrží déle, ale kluci nám nějak rychle vyrostli a proto jsme v necelých 2,5 letech museli zakoupit autosedačky od 15-36 kg. Zatím jsme s nimi spokojeni, kluci pohodlně sedí, pásy jsou vedeny přes přídavnou sponu a tedy neškrtí.

Procházky bez kočárku

Procházky bez kočárku
Pavel začal s klukama chodit bez kočárku už v 19 měs. 12,1.jpg(15 kb) 11,1.jpg(2 kb)
Když kluci nemohli, tak je prostě oba pobral do náručí (i s motorkama). Já jsem začala chodit bez kočárku od 22 měs.
Zpočátku utíkali každý na jinou stranu. Moc neposlouchali. Po měsíci se to zlepšilo a pak už to docela šlo, i když zlaté časy v kočárku. Měla jsem i nachystané kšíry s popruhem, ale nakonec jsem je použila jen párkrát. Chodila jsem spíše jen s kšírami, za které jsem je v případě potřeby chňapla. Když byli na popruhu, i tak utíkali každý na jinou stranu a byli prostě k neudržení. To dvojspřeží bylo dost těžko ovladatelné.

Řeč

V roce jen základní slabiky MÁMÁ, TÁTÁ a podobně. Pak trochu více slov od 1,5 roku. Od 2 let začali kluci trochu více komunikovat, opakují po nás slova, je to legrace. Mezi sebou si říkají navzájem DÁDO. Nevím, kde k tomu přišli. Věty zatím netvoří.
Ve 2,5 letech tvoří věty typu "Co to má ten pán v ruce?" (zpěvák držel mikrofon)
Od rána do večera nezavřou pusu. Je to sice zkomolené, ale už se dobře domluvíme. Začínají si říkat navzájem jmény OUDA a ÍŤA.
Kluci neumí ve 2 letech a 9 měs. říkat K (košíček-tošíčec), R a Ř, ale i jinak ještě nevyslovují správně.
Mluví v ženském rodě, zajímavé je, že když řeknou slovo, které končí na souhlásku, tak tam na konec přidají a (sám-sama, udělal-udělala, spinkal-spinkala), ale pokud je na konci samohláska, tak to řeknou správně (jsem nemocný, malý, velký, hodný). Z čehož mě napadá, že třeba nemluví v ženském rodě proto, že tak slyší mluvit mě, ale prostě proto, že se jim to špatně vyslovuje. Když se Němec učí česky, taky zpočátku mluví v ženském rodě.
Ve 2 letech a 11 měs. umí Ondra říkat K.
Ve 3 letech a 3 měsících umí Ondra R, Vítek K.
Ve 3 letech a 9 měs. umí Ondra Ř a Vítek R.
Ve 6 letech umí Vítek Ř. (po 2 měsících na logopedii)
Ondra začal asi v 5,5 letech lehce zadrhávat. Od 6-ti let chodíme na logopedii, v podstatě se to nelepší, ale ani nehorší.

Kyčle

S Vítkem jsme byli naposledy na UZ kyčlí v 5 měs. S Ondrou jsme chodili po dvou měsících až do 1 roku a ve 2 letech jsme šli znovu na RTG. Je sledován pro dysplasii jader, jedno je nepatrně menší než druhé. Žádná omezení Ondra nemá, žádnou dečku ani třmínky a jiné.
Při konrole v 6-ti letech vše OK.

Vývoj


Kluky jsme neposazovali, nepostavovali a ani s nimi nechodili za ruce, dokud to již sami nezvládli. Neměli jsme žádná chodítka, skákadla apod.
První bačkůrky dostal Vítek v 8 měs, kdy se začal poprvé sám postavovat. Ondra dostal první bačkůrky až v 1 roce.

Co už umíme?

Co už umímeOndraVítek
Otočit se na bok3 měs.3 měs.
Otočit se na bříško6 měs.4.měs.
Otočit se na záda7 měs.5,5 měs.
Sami sedíme 6,5 měs.7,5 měs.
Začínáme lézt12 měs.6,5 měs.
Stojíme v postýlce12 měs.9 měs.
Sami chodíme15,5 měs.12 měs.
Bez plenek přes den21 měs.21 měs.
Bez plenek na noc2 roky a 5 měs.6,5 roku
Jezdíme na kole 12"2 roky a 2 měs.2 roky
Oblékneme se
a obujeme bačkory
2 roky a 4 měs.2 roky a 4 měs.
Sami složíme puzzle
15 ks
2 roky a 9 měs.2 roky a 8 měs.
Sami složíme jednodušší
autíčko z Chevy (Lega), 20 kostiček
3 roky a 3 měs.3 roky a 3 měs.
Jezdíme na kole 16" bez koleček3 roky a 7 měs.3 roky a 7 měs.
Bruslíme bez držení
(in-line i lední)
4 roky4 roky
Lyžujeme a jezdíme na vleku4 roky a 5 měs.4 roky a 5 měs.
Zavážeme si tkaničku5 let5 let
Plaveme6,5 roku7 let
Snowboard7,5 roku7,5 roku

Ve 2 letech a 10 měs. Vítek sám vložil do mašinky baterii, nasadil kryt, který pak přišrouboval křížovým šroubovákem.

Jak rosteme

VěkOndra Vítek
Novorozenci 4,0 Kg 54 cm 3,2 Kg 51 cm
6 měsíců 9,8 Kg 74 cm 8,3 Kg 73 cm
12 měsíců 12,0 Kg 81 cm 10,2 Kg 80 cm
18 měsíců 13,2 Kg 87 cm 11,7 Kg 86 cm
2 roky 14,8 Kg 94 cm 13,2 Kg 92 cm
2,5 roku 16,5 kg 99 cm 15 kg 97 cm
3 roky 17,5 kg 105 cm 15,5 kg 102 cm
3,5 roku 20 kg 109 cm 17,5 kg 106 cm
4 roky 20,5 kg 111 cm 18 kg 109 cm
5 let 22 kg 118 cm 19,5 kg 115 cm
6 let 24 kg 124 cm 21 kg 121 cm
7 let 29 kg 131 cm 25 kg 127 cm
8 let 34 kg 136 cm 29 kg 131 cm
9 let 37 kg 145 cm 30 kg 139 cm

Velikost bačkůrek

Velikost Věk
vel.10-šněrovací8 měsíců
vel.1211 měsíců
vel.1313 měsíců
vel.1415 měsíců
vel.1518 měsíců
vel.16-nazouvací21 měsíců
vel.172 roky
vel.182 roky a 4 měs.
vel.192 roky a 8 měs.
vel.203 roky a 7 měs.
vel.215 let
vel.21,56 let
vel.227 let
vel.238 let

Od 7 let Ondra má o půl čísla větší nohu.

Plavání

Na plavání kojenců s instruktorkou jsme bohužel nechodili, bylo to jen dopoledne a neměl se mnou kdo jít. Sama bych to asi nezvládla. Nejde tak ani o to plavání, protože druhé mimino by plavalo s instruktorkou, ale spíše o to převlékání, sprchování a pod.
10 měs.
Před 1 rokem jsme v létě kluky koupali v nafukovacím bazénku na zahrádce. Byli nadšení, vůbec nechtěli z vody. 18 měs. 18 měs.
Poprvé do krytého bazénu jsme šli v 1,5 roce (únor). Koupili jsme obyčejné plavky.
Voda byla sice studená, ale klukům se to líbilo. Pak jsme v létě chodili i na venkovní koupaliště. Nikdy je nemůžeme dostat ven z vody, už jsou celé promodralí, ale chtějí ještě. Nebojí se do vody skákat, jezdit po klouzačce.
Vítek se poprvé s námi svezl na tobogánu ve 2 letech a 11 měs. Líbilo se mu to a chtěl ještě.
Kluci se začali ve vaně potápět a Pavel jim počítal, jak dlouho vydrží (cca 5 sec.). Také jsme jim pořídili plavecké brýle.

V 4 a 8 měs. jsme kluky přihlásili do plaveckého kroužku.
V tuto chvíli máme za sebou 4 lekce (kluci byli mezitím nastydlí) a přijde mi, že už je to znát. Kluci se vody nikdy nebáli, ale co teď vyvádějí.... Skáčou po zadu, po hlavě, zkouší šipku, potápějí se s otevřenýma očima, plavou pod vodou, s rukávkama nebo s deskama plavou s námi i do hloubky, kde pak i skáčou. Hodí desku do vody, skočí za ní a chytnou se jí. Ondra už sám uplave asi 5m v hloubce, hlavu drží nad vodou, Vítek zatím plave jen pod vodou. S rukávkama plavou dobře. Taky je baví skákat s rukávkama do hloubky ze skokánku. Pořídili jsme i ploutve, potápěčské brýle a šnorchly, kluky to s nimi dost baví.
Vice se kluci naučila plavat v necelých 6-letech v moři a o rok později v 7-letech už mohu prohlásit, že bezpečně plavou.

Nemoci

První rýmu kluci dostali asi v 6 měsících. Horečku 39°C měli zatím každý jen dvakrát. Jednou při střevní chřipce v 20 měsících, podruhé při chřipkové epidemii o Vánocích 2003 ve 2,5 letech.
Neštovice kluci prodělali ve 2,5 letech. Ondra měl průběh trochu horší, ale dalo se to zvládnout.
S Ondrou chodíme na kardiologii, má vrozený šelest zanedbatelného významu a také na oční kvůli nepatrnému šilhání levého oka.
Ve 3 letech a 3 měsících kluci chytili salmonelozu. V nemocnici jsme nebyli, průběh byl mírný, měli jen průjem, bez teplot a bez zvracení. Vítek se z toho dostal sám, Ondra užíval antibiotika (sirup).

Úrazy

Kupodivu až v 5 letech jsme měli první úraz. Vítek si rozsekl bradu při pádu z kola. U doktora si Vítek nechal klidně píchnout injekci a bradu zašít.
V 8,5 letech si Ondra zlomil ruku při pádu z provazové prolézačky. Měl sádru 4 týdny.

Perličky

Zpočátku, když jsem takřka nepřetržitě kojila, se mi v noci stávalo, že jsem kluky po kojení vracela do nesprávné postýlky, takže když jsem chtěla chlapečka uložit, bylo tam již obsazeno.
Nebo jsem dítko "zapoměla" u sebe v posteli a pak jsem se zděsila nad prázdnou postýlkou.
Také manžel vysledoval, že si v noci dost často mumlám ze spaní něco o kojení.

Když bylo klukům asi 1,5 roku, jeli jsme na návštěvu k rodičům. Pavel kluky obul a šel napřed k autu. Venku napadlo asi 20 cm sněhu. Kluky snesl v náručí a před domem je postavil do sněhu. Pak si všiml, že Vítek má na nohou stále bačkůrky.

Ve stylu filmu "S tebou mě baví svět" pokračujeme i dále, protože nedlouho poté jsem dala Ondru do vany v ponožkách pro změnu zase já.

Nedávno jsem dávala Vítkovi večer na spaní plenu (přitom jsem už začala vyprávět pohádku) a bylo mi divné, že se u toho nějak moc mrská a nespolupracuje, tak jako jindy. Pak jsem se mu podívala do obličeje a zjistila jsem, že je to Ondra, který na mě s němým nechápavým výrazem kouká, co jako dělám, když on už pleny skoro 3/4 roku nemá.

Obtížná období

Všeobecně nejobtížnější období připadají na zimu, protože se ven oblékají vrsty oblečení, obléknutí trvá dlouho, děti se u toho vztekají. Je to dost o nervy. Člověk se u toho pěkně zapotí. Já jsem si vždy připravila všechno oblečení na jednu hromadu (i pro sebe), pak jsem oblékla nejdříve děti (kompletně i s rukavicemi), během 10 vteřin jsem oblékla i sebe a mohli jsme vyrazit.

Jinak konkrétně u nás bylo složitější zvládnout prvních 6 měsíců. Od 6 měs. už kluci tolik neplakali, dobře usínali, kojení už bylo taky zmáknuté, trvalo jen pár minut, odpadlo noční přebalování. Prostě si celá rodina si nacvičila určitý stereotyp, bez kterého by to, alespoň podle mne, nešlo.

Asi rok to byla docela pohoda, pak v 1,5 roce začali kluci poznávat (demolovat) okolní svět. Dost nám toho doma rozbili, nakonec jsme se s tím smířili a kluky to postupně přestává bavit.
Další obtížné období na sebe nedalo dlouho čekat, a to když jsme začali s klukama v 22 měsících chodit bez kočárku. Já ho považuji za nejhorší vůbec (zatím). Kluci mi utíkali, moc neposlouchali, měla jsem (a stále mám) hrozný strach, že mi vběhnou pod auto. Musela jsem být neustále ve střehu, připravená kdykoliv zasáhnout, dohonit a přivést zpět. Jeden pak chtěl čůrat a druhý už mizel za rohem.
Ve 2,5 letech se to o dost zlepšilo, kluci začali už více poslouchat, do silnice by na 99% nešli, báli, že jim auto udělá velké bebí.
Ve 3 letech mám pocit, že se to nějak zlomilo, možná je to i tou školkou, kluci dobře komunikují, je s nimi lepší domluva a je to prostě fajn.

Výchova

Rozhodně si nemyslím, že mám na výchovu patent, uvádím zde jen, jak řešíme kritické situace u nás.

Vztekání doma:
Celkově více se vztekal Vítek. Pokud jsme mu nechtěli něco dovolit, dupal nohama a také házel hračkama. Na toto jsem reagovala tak, že jsem odešla z místnosti. Dost jsem trpěla, když třeba Vítek hodil na zem nové autíčko a to se rozletělo na kousky. Ale na venek jsem zůstala klidná, jen jsem podotkla, že je ho škoda. Postupně se Vítek takto přestal vztekat, zřejmě pochopil, že i kdyby se na hlavu stavěl, s námi nehne.

Vztekání venku:
Tak na tohle je expert Ondra. Už se mi párkrát stalo, že prostě nechtěl jít zpátky domů na oběd. Začal se vztekat, brečel, vzpouzel se a táhnul mně na druhou stranu. Nepomáhá ani to, že "jako" odcházíme a necháváme ho tam. Prostě se nehne z místa, řve a natahuje ruce. Popadnu ho tedy pevně za ruku (snaží se mi vysmeknout) a prostě jdeme dál. On se celou cestu domů vzteká, brečí atd. Já mu opakuji stále dokola, že jdeme domů, protože je čas k obědu. Je to dost náročné, psychicky i fyzicky, ještě ke všemu se za mnou lidé otáčejí. Uvnitř jsem rozčílená, ale na venek se snažím nedat nic znát. Ve 2,5 letech mi to Ondra prováděl třeba 3x v jednom týdnu. Ale od té doby už jen sporadicky.

Kousání:
Kluci se také zkoušeli kousat navzájem, a nebo i nás, hlavně Ondra. Začala jsem jim to oplácet, aby věděli, jak moc to bolí. Postupně toho nechali.

Přetahování o hračku:
Pokud se přetahují o společnou hračku, což je málokdy, vždy si ji nechá ten, kdo ji měl první, ale s tím, že za chvilku (asi 5 min) ji zase půjčí tomu druhému, aby to bylo spravedlivé. Tohle vždy spolehlivě zabere, a ani ne za 5 min. hračku ochotně předá bráškovi. Kluci se takhle i učí trpělivosti, protože kdo si počká, ten se dočká. Někde jsem četla, že děti mají super vyvinutý smysl pro spravedlnost, a tak to stále zdůrazňuji.

Občas mám pocit, že je veškerá naše výchova k ničemu, ale pak se to najednou otočí a je po problému.

Snažím se kluky chválit co to jen jde, také hodně odměňujeme. Při učení na nočník, později chození na záchod se osvědčily Lentilky a Lipo, ale i to, že si mohli sami spláchnout. Kluci se mohli přetrhnout, kdo půjde dřív. Také jsme odměny praktikovali při stříhání vlásků, nehtů a jiných nezáživných procedur. Teď už to kluci zvládají úplně v pohodě.

Oblečení

Na miminka (asi do 6 měs.) jsem si zakoupila výbavičku ve velkoskladu, celkem 60 ks oblečení (dupačky, bodýčka, čepičky, kabátky). Byl velký výběr a tak jsem nekupovali stejné oblečky.
Když jsem potom od 6 měs. přikupovala další oblečení, byl už problém koupit v jednom obchodě dvě rozdílné věci, ale stejně velké, stejně teplé, aby se k sobě typově hodily a v klučičích barvách. A na shánění v dalších obchodech nebyl čas. Takže pokud jsem nesehnala rozdílné, koupila jsem stejné.
A tak to praktikuji dodnes. Kluky za každou cenu neoblékám ani stejně, ani rozdílně.
Asi od 6-ti let Ondra vyloženě vyžaduje odlišné oblečení.

Školka www.materskaskola.unas.cz

Školné je v naší MŠ 250 kč/měs a stravné 22kč/den, kdo chodí po obědě, jen 20kč/den.
Na začátku každého roku máme přinést 4 role toalet. papíru a 10 pap. kapesníčků a 1 mýdlo. Občas přinést lentilky na odměny. Na informační schůzce rodičů ve školce nám řekli, že děti se nesmí pravidelně počůrávat, ale pokud se to občas stane, nic se neděje.
Měli by si umět obout bačkůrky a obléknout si tepláčky a tričko. Měli by se umět najíst sami lžící, ale pokud jim to moc nejde, učitelky je dokrmí. Bryndáky se nevedou.
Do jídla děti nenutí, ale snaží se, aby to děti alespoň ochutnaly. Při obědě děti prostírají talíře a příbory. Po jídle samy sklízejí nádobí ze stolu. Ke svačinkám bývá 1/2 chleba s pomazánkou. K pití je stále k dispozici čaj a mohou ho vypít kolik chtějí.
Děti si samy chodí na WC, kdy chtějí, jen před vycházkou a spaním se jdou vyčůrat všichni. Měli by si umět utřít zadeček, ale pokud ne, tak alespoň zavolat na paní učitelku a ona už dílko dokoná. Nočníky se také nevedou.
Na spaní si mohou přinést z domova svou malou hračku.
Ven se chodí téměř za každého počasí.
Ve školce jsou i kroužky, hudební, výtvarný a keramický. Chodí se do divadla, na výlety a jiné akce.
Ve školce děti také slaví své narozeniny, oslavenci přinesou z domova bonbónky.
Barvy se učí na lentilkách a jsou také za všelicos odměňovány.
Režim:
6:00-8:00 příchod
8:30 svačinka
9:00 cvičení, hraní
10:00 vycházka
11:30 oběd
12:30-14:00 spánek
14:15 svačinka
14:30-16:30 odchod
Kluci ve školce zpočátku brečeli, po týdnu si oba zvykli, Ondra se přizpůsobil rychleji.
Ve školce jsme první krátce po 6 hod., odcházíme po půl třetí. Kluci ráno vstávají v 5:30, já v 5:15. Všichni se stihneme i nasnídat. Ráno klukům pouštím Krtečka, lépe se nám to stíhá.
Kluky už ráno obléknu do tepláčků, abych je pak hned ve školce nemusela převlékat. Jedem autem, tak nevadí, že mají tepláky a ne kalhoty. Odpoledne to samé, domů jedou opět v teplákách.
Do školky jim dávám i náhradní oblečení a horší oblečení na ven. Na spaní se převlékají do pyžámek.

Ač jsem se bála, jak budu stíhat práci, domácnost a školku, tak je vše v pohodě, snad ještě lépe než předtím. Protože doma moc nejsme, nepořádek neuděláme a tudíž uklízím o mnoho méně intenzivněji než dřív. Obědy máme všichni v práci a ve školce, a proto nemusím odpoledne vařit. Manžel se doma také zapojil (přece jen už mu skončila ta rodičovská dovolená -óó)).
Na kluky se odpoledne moc těším, je to prostě paráda.

Ostatní

Auta na dálková ovládání

Koupili jsme je klukům k Vánocům a narazili na problém. Auta měla obě stejnou frekvenci 27 MHz. Kontaktovali jsme pár radioamatérů, ale výměna součástky by se dost prodražila, takže jsme jedno auto vrátili a zakoupili jiné o frekvenci 40 MHz. Auta s další jinou frekvencí jsme zatím neviděli, takže pokud by chtěl s dětmi závodit i tatínek, nebo byste je chtěli pro kluky trojčata, tak máte pravděpodobně smůlu.

Hračky

Velké hračky jako jsou auta-tatry, odráželda, koloběžky, kola, kupujeme 2x, ale snažíme se vybírat v jiných barvách.
Menší auta klidně kupujeme úplně jiná, pro jednoho třeba hasiče, pro druhého míchačku. Plyšové hračky totéž.
Dohromady mají kluci veškeré stavebnice, vláčkodráhu, puzzle, knížky, hry jako je pexeso, domino.

Kluci se o hračky většinou neperou, nějak se spolu vždy dohodnou. Pokud to nejde, tak se prostě střídají. Natáhnu minutníček na 5 min., a až zazvoní hračka se půjčí druhému. Někdy se to bez breku neobejde, ale to se nedá nic dělat. V životě taky nebudou mít všechno.

Slavení svátků

Kluci mají svátky 6 měs. od sebe. Takže to s dárky děláme tak, že s neoslavencem vždy dárek pro druhého vybíráme. Kupujeme vždy nějakou stavebnici, se kterou si pak mohou hrát spolu dohromady. Pak ještě koupíme sladkosti a s neoslavencem to všechno zabalíme a děláme, že máme jako tajemství, které se nesmí prozradit. Neoslavenc pak předává dárky oslavenci, připadá si nesmírně důležitý. Společně snědí sladkosti. Docela to takhle probíhá v klidu a myslím, že to kluky i baví.

Lyžování, snowboarding

Poprvé jsme postavili kluky na vypůjčené lyže ve 3,5 letech. Šli jsme na malinkatou dětskou sjezdovku s vlekem-lanem.
S klukama jsem jezdila na střídačku já, manžel si lyže nevzal a spíše asistoval. No byla to dřina, ono jezdit hodinu v předkolonu ohnutá a držet dítě a jeho lyže mezi mými lyžemi člověku moc nepřidá.
Nicméně alespoň jsme to zkusili. Přišlo mi, že ke konci tréninku jsem kluky už jen přidržovala (jeli jsme pouze rovně), ale o samostatném lyžování se zatím mluvit nedalo.
Druhý den mě pekelně bolela záda. S manželem jsme konstatovali, že pokud chceme, aby se kluci naučili rychle a pro nás bezbolestně lyžovat, musíme na to jinak.

Uplynul rok, kluci dostali od Ježíška vlastní lyže. V lednu jsme jeli na týden na dovolenou a dali naše kluky v necelých 4,5 letech do lyžařské školičky. Instruktor nám řekl, že normálně se dítě naučí lyžovat tak za 6 hodinových lekcí, šikovnější za 4 lekce. Fajn, zaplatili jsme 2 x 150kč/1 hod. a nechali kluky ve školičce. Každý instruktor měl maximálně 2 děti a tak kluci trénovali spolu. Za hodinu jsme si je šli vyzvednout. "Nó, tak bylo to poprvé, příště to bude lepší, přijďte zase zítra. Ale jsou to bojovníci, nefňukají, pěkně šlapou do kopce".
Druhý den se to zlomilo, a kluci už se rychle naučili skoro pokaždé zatočit na obě strany a skoro pokaždé bez pádu zastavit.
Třetí den se zase o dost zlepšili, a tak jsme po skončení lekce šli zkusit velkou sjezdovku (300m) s velkým vlekem.
Lyžování jim moc pěkně šlo, i na vleku to bylo v pohodě, jen pan vlekař jim podával kotvu. Při rozjezdu asi 2x spadli, ale pak vyjeli bez spadnutí až nahoru.
Viděl nás i instruktor ze školičky a prohlásil, že kluci mají hotovo, že základy mají zvládnuté a teď už jen pilovat.
Vůbec jsme s manželem nečekali, že se to kluci naučí tak rychle, mysleli jsme, že se budeme o téhle zimní dovolené s dětmi jen tak plácat na malém kopečku, ale nakonec jsme si perfektně zalyžovali.
Kluci se nebojí, šli jezdit i na sněhový můstek (postavený pro akrobatické lyžování) a Vítek se dokonce pokoušel o skoky, podařilo se mu vyskočit do výšky asi 40 cm.
Taky se naučili jezdit na dvoj-kotvě. Nejdříve jezdili po jednom a pak spolu. Byla to sranda, jak dva malí špunti jedou na vleku, rozpráví spolu a nahoře pak jeden důležitě odhodí kotvu.
Dovolenou jsme si moc užili, bylo to fajn.

Poprvé na snowboardu v 7,5 letech.
Kluci byli v SNB škole a po 4 dvouhodinových lekcích se naučili jezdit na modré sjezdovce a na vleku. Je to určitě náročnější než lyže.

Od 16.7.04 zobrazeno :